Osm stovek na hlavu

Tak už je to zase tady. Pumpují to do nás ze všech stran a to ještě ani nezačal advent. První vlaštovky se objevily dokonce už před dvěma týdny, ale teď už to sviští. Současně mám ale jakýsi podivný pocit, že to nejhorší nás teprve čeká. Týden dva před svátky vypukne hysterie naplno. Pochopitelně, že předvánočnímu šílenství do jisté míry podléhají i noviny, televize či rádia - a konečně i já sám v této poznámce. Reklama do nás buší natolik, že prostě nejde ji přehlédnout. V té souvislosti si vybavuji článek s grafem, kolik obchodníci a výrobci investovali do vánočních svátků loni: Osm miliard korun. Kdyby se to rozdalo, tak každý z nás včetně nemluvňat dostane 800 korun. Osm stovek není špatných a byl byl by to pěkný dáreček. Jenomže žijeme v tržní společnosti, a tak se nic rozdávat nebude. Nevadí. Co mi ale vadí - že zase budu muset - počítám určitě více než osmsetkrát - shlédnout některou z mnoha studipidních reklam, které mi více než osmsetkrát připomenou, že ještě nemám nic nakoupeno, uděláno, připraveno. Pouze se více než osmsetkrát vystresuji a bude mi špatně. A prý že Vánoce jsou svátky klidu! Spíše se mi zdá, že se zase znovu rozjel kolotoč útoků na peníze. Docela by mne zajímalo, jaký zlomek z oněch astronomických sum utržených na všech frontách nakonec dostanou třeba děti v domovech či jiní potřební.