Ostrava jako město nové hudby?
Když jsem poprvé zjistil, že v Ostravě sídlí centrum nové hudby, které pořádá ojedinělé programy soudobé a avantgardní hudby, něco mě na tomto spojení hned zaujalo. Tedy na spojení nové hudby a Ostravy, které mě fascinovalo a ani jsem si v první chvíli neuvědomoval proč. A otázku, jak vlastně nová hudba rezonuje s duší postindustriální moravskoslezské metropole, si kladu pořád.
Zdá se mi, že Ostrava se dnes nachází v jakémsi mezidobí, v době přerodu. Už není oním pověstným železným srdcem republiky, ale zatím se přesně neví, čím je, nebo čím bude v budoucnu. Jako by město a lidé v něm hledali svou novou identitu, svou novou tvář.
Pro podobné přechodové fáze a období hledání bývá charakteristická otevřenost k novým podnětům, k novým impulsům. Možná, že i díky této otevřenosti novému a absenci delší vyhraněné kulturní tradice, se dnes Ostrava stává městem, ve kterém se konají festivaly avantgardní hudby, které jsou unikátní nejen v českém, ale nejméně v evropském měřítku. Nevím, podobných možných interpretací propojenosti nové hudby a Ostravy by se dalo hledat celá řada.
Nová hudba je každopádně jedním ze zásadních impulsů, které pozitivně formují současnou tvář Ostravy. A já jen doufám, že z Ostravy nezmizí. Představa Ostravy jako města nové hudby je pro mě totiž velmi lákavou náhradou za klasický obraz Ostravy jako města uhlí a železa.
A na závěr jen kratičká pozvánka - festival nové hudby Ostravské dny 2007, který představí významné světové skladatele a interprety soudobé hudby, začíná už tuto neděli.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
