Ostravské experimenty

Ostrava připomíná jednu velkou laboratoř. Jako ve zkumavkách se tu zkoušejí různé věci, přelévají se z jedné kádinky do druhé, zahřívají se nad kahanem a prolévají přes filtrační papír. Nutno říct, že mnohé pokusy končí úspěchem. Začalo to vlastně už s rozjezdem průmyslu, tak typického pro severomoravskou metropoli, kdy se do města stěhovali lidé za prací. Přicházeli z různých koutů světa, s různými zkušenostmi, různým zázemím a různým pohledem a představou o světě. Nakonec si tu zvykli, zžili se, a zatímco v době téměř babylonské se ztratilo, když byl někdo tak trochu jiný, po čase, když už se sloučenina ustálila, začali někteří nepříjemně vyčnívat. Třeba proto, že měli v krvi kočování a divokost indických předků. Chvilku se to tu přetřásalo a přehazovalo z jednoho na druhého a potom přišel další experiment. Cesta soužití se osvědčila, proč ji nezopakovat. No a tak vyrostla vesnička z třiceti zelených domků, kde měli žít pospolu ti takzvaně normální s těmi s cejchem na čele. No a navzdory varovným hlasům, že cikáni všechno zničí a rozkradou, vesnička funguje. Dokonce jako vzorová komunita, kterou si přijíždějí prohlížet hlavy států a bojovníci za lidská práva. No a do třetice další pokus, vlastně ten druhý z nich povýšený na druhou - projekt romských policejních asistentek. A světe div se, i tomuto experimentu se v ostravské laboratoři daří. Mladé romské ženy, které vyrazily do ulic, jejich komunita respektuje. Sice to chvíli trvalo, ale našly si cestu k těm nejubožejším z nejubožejších, kteří v nevědomosti a strachu přicházeli o všechny své příjmy a zadlužili se na pět generací dopředu. Podařilo se jim přivést děti do kluboven a na hřiště, kde s muži zákona hrají fotbal a ping-pong. Podařilo se jim najít něco jednoduchého, a přitom vzácného - důvěru. O výsledky tohoto pokusu se už zajímali i v jiných městech. Ostrava si teď může připsat další bod, protože, vyrobit v laboratorních podmínkách otevřenost, vstřícnost a toleranci, to je jako vyrobit zlato.