Piráti silnic

Ne, že bych z dovolené neměl jiné zážitky, naopak. Byli jsme ve východních Čechách, hned u Ratibořic a návštěva Babiččina údolí, zámku Opočno či safari ve Dvoře Králové patří určitě k těm příjemným. Přesto převažuje pozitivní motoristický poznatek. Přesnější výraz je možná motoristický úžas. Určitě nepatřím k lidem, kteří musí usednout za volant každý den. I když si myslím, že jezdím svižně, rozhodně nepatřím k motoristickým závodníkům. Hlavně však stále nechápu některá novodobá pravidla, která na silnicích panují. Například mě pořád vytáčí, že někteří šoféři nepoužívají blinkr. A že jich je. Vadí mi, že je hodně těch, kteří nerespektují nikoho a nic, nebo alespoň tak jezdí. No a tak jsem si vytvořil vlastní slovník a hodnocení jízdy. Když někdo odbočuje a nepoužívá blinkr, považuji se za hlupáka, protože já na tom tvrdošíjně trvám. Když někdo nerespektuje zákaz předjíždění, omezenou rychlost a plnou čáru současně, považuji se za blázna neb já to dodržuji a no a třeba v Ostravě na Rudné, kde je osmdesátka, já jedu devadesát a všichni mě stejně předjíždějí, se považuji za nepodstatného tajtrdlíka. Vyzbrojen tímto slovníkem a zkušenostmi jsem se vydal na východočeské silnice. Řeknu vám, tolik omezených rychlostí, kolik je v okolí Hradce Králové, v našem kraji neuvidíte. Pořád 70 nebo 60. A zákaz předjíždění. No to bude, říkal jsem si, to zas bude rodeo a šílenci, kteří se na vás tlačí a snaží se předjet za každou cenu. Jenomže, nebylo nic. Vyjížděli jsme každý den a nic z toho, na co je člověk zvyklý. Prostě se jelo v koloně a v klidu. Žádné troubení. Žádné nervy a spěch. Věřte nebo, ono jeli podle předpisů i motorkáři. Byla to jednoznačně paráda a zjištění, že to jde. Třeba jsem měl štěstí, třeba to byla náhoda. V každém případě jsem se cestou domů ocitl opět v realitě. Přibližně od Olomouce po Ostravu jsem ze svého speciálního motoslovníku vytáhl tři hlupáky a dva blázny. No a na Rudné jsem byl nepodstatný tajtrdlík asi desetkrát.