Po roce Vánoce...

Musíte si myslet, že jsem se zbláznila - mluvit na konci září o Vánocích je přece jen trochu předčasné. Upřímně řečeno - ani by mě to nenapadlo, kdybych se před pár dny nevydala na nákup do jednoho z ostravských hypermarketů.

Kdo jste v některé z těch velkých hal plných regálů plných zboží byli také, určitě jste si toho též všimli: mezi nejžhavější zboží těchto dní patří věci, na které byste si jinak vzpomněli pravděpodobně až v prosinci. Čokoládoví Mikulášové, čerti, andílci, někdy ležící sami, jindy zabalení do celých kolekcí. Prostě vánoční cukrovinky všeho druhu.

Přišlo mi to nepatřičné a komické. Jen jsem se ušklíbla a pokračovala v nákupu věcí, které se na konci září běžně kupují. A pak jsem nad tím začala přemýšlet. Co se stane, když si koupím vánoční kolekci v září a ne v prosinci?

Můžu ji sníst, což ale zase až tak pravděpodobné není, člověk by se možná cítil divně, kdyby polykal čokoládové sněhuláky s předstihem. Jenže může mě to také inspirovat, abych ke kolekci koupila už i nějaký ten dárek. Možná i více dárků.

A v tom je celý vtip. Za dva měsíce, až se skutečně budou blížit Vánoce, budeme mít všichni pocit, že je pravý čas nakoupit vánoční dárky. A k těm zářijovým, které už budeme mít připravené ve skříni, dokoupíme další - prosincové. Udělá to tak spousta lidí. A obchodníci si budou mnout ruce - ve výsledku utratíme víc peněz, než kdybychom nakupovali jen v prosinci.

Je to tak jednoduché. A jestli je to morální? Na to se přece v našem hypermarketovém světě moc nehraje.