Po třech měsících

Zajíci se sčítají sice až po honu, ale zhruba před třemi měsíci jsem říkal, že v říjnu budeme daleko moudřejší. A trenér Petr Rada se nám už dostatečně vybarvil. Věřím, že jeho úmysly jsou ty nejčistší, ale je vidět, že výsledky nejsou. Proto se přestaňme chlácholit, že patříme možná na osmé místo světového fotbalového žebříčku. Není to pravda. Čtyři body z utkání se soupeři, jako Severní Irsko, Polsko anebo Slovinsko, nás řadí k obyčejnému evropskému průměru a o předvedené hře ani nemluvě. Bolí to, ale je to tak. V jedné pozitivní věci už ale Petr Rada svého předchůdce Karla Brücknera překonal a to je obměňování sestavy, i když mnohdy vynucené. Do budoucna jenom dobře. Konkurence totiž ještě nikdy nikomu neuškodila. Přesto ale i v této činnosti šlápnul několikrát kouč vedle - viz například šest defenzivních hráčů v Polsku, útočník Slepička, který se neprosazuje ani v lize v základu na hrotu útoku a nebo dlouhodobá hra na jediný hrot na hřišti podprůměrného Severního Irska. Petra Radu čeká spousta práce, například jak dostat z dlouhodobých reprezentačních inventářů ještě nějakou kvalitu, když už motivace těchto borců není tak evidentní. A přestože hrají ve světových klubech, sesypou se - viz včerejší první poločas - z tlaku okolí. V čem je mi ale až reprezentačního kouče líto, je jeho mediální neobratnost. Karel Brückner byl často odměřený, někdy arogantní, ale občas se mu povedl i bonmot. Oproti tomu je velký rozdíl mediální nešikovnosti jeho nástupce. Například před zápasem. Samé fráze, snaha vytvářet tajemno za každou cenu a někdy řeči zavánějící alibismem. Přitom i soupeři ví, že existují zhruba tak dvě reálné varianty naší sestavy. Upřímně - pro novináře je rozhovor s takovým člověkem celkem fuška. Přitom je to tak jednoduché. Prezentace a zvlášť v reprezentaci - to není boxerský duel ale spíše tanec. A ten ve vás alespoň na pohled určitě vyvolává jiné než urputné pocity.