Pomoc vraha

V dětství chtěla být určitě princeznou. To chce každá malá holka. Pak možná toužila po spokojené rodině. A pak se něco zlomilo a skončila na ulici. Takový osud potkal mladou Slovenku Márii. Na nádraží v Třinci ji ulovil muž, kterému se dá říct novodobý otrokář. Mladou ženu u sebe ubytoval a ona se zato měla starat o domácnost. Pokud dosud zažívala mezi bezdomovci těžké chvíle, tak od tohoto okamžiku jí začal teror. Karel Mitrenga ji bil, házel po ní nože, nechoval se k ní jako k lidské bytosti. Vše, co udělala, se mu nelíbilo. Dokazoval si, jak může někoho ovládat. Jenže Mária u něj zůstávala, neměla kde jít. Žádná pověstná sociální síť ji nezachytila a tak ji v jeden lednový den tyran, který jí poskytl střechu nad hlavou, zavraždil. A společně s Dostojevským říkám, že za zločin - a tento je toho důkazem - je zodpovědná celá společnost. V Česku existují nejrůznější humanitární sdružení. Jenže každá příspěvková organizace vám poví, že peněženky sponzorů spolehlivě otevřou malé děti nebo roztomilá zvířátka. Páchnoucí, bezzubí a promočení bezdomovci ne. Jenže jsou to lidské bytosti. Mária mohla žít, kdyby jí někdo podal pomocnou ruku. Nikdo takový se nenašel. Jediný, kdo ji v mrazivých dnech vzal do tepla, byl její vrah.