Ponížení? Odhalení!

Jsou to přesně tyto otázky, které žadatele o práci zaženou do kouta a po několika pokusech to vzdá. Jsou to přesně tyto otázky, po jejichž zodpovězení se uchazeč o zaměstnání cítí ponížený, pokořený a k ničemu. U některých zaměstnavatelů se totiž samo sebou rozumí, že když se na případné místo přijde zeptat žena, dělá to jen proto, aby si zajistila nárok na mateřskou dovolenou, na niž se chystá v nejbližších měsících. Stejně tak, pokud jste potomkem rodičů imigrantů, určitě nebudete schopen vykonávat práci stejně dobře jako žadatel s cizáckou krví neposkvrněným rodokmenem.

Zaměstnavatelé svůj systém kladení otázek postupem času vypilovali k těžko napadnutelné dokonalosti, případně si diskriminační doušku nechali až na chvíli podpisu smlouvy. Nabídli slušný plat i práci a pak, člověče div se, podepisuješ, že v nejbližších dvou letech nechceš založit rodinu. To už není jen diskriminace, to je tvrdý zásah do soukromí a lidských práv. Přesto, i když byla diskriminace už dříve zakázaná, kvetla nejpestřejšími barvami. Několikrát po sobě ponížený adept na zaměstnance už nenašel sílu jít si stěžovat.

Do boje proti diskriminaci se pustil i Úřad na ochranu osobních údajů. Zdravotní a rodinný stav, víra v božstva či láska ke stejnému pohlaví jsou zaručeně osobními údaji a pranic neříkají o tom, jak rychle dokážeme psát na stroji, jak přesně umíme vybrousit součástku nebo jak dobře naučíme děti sčítat. Ale ruku na srdce, přece jen nejčastěji se osobní otázky týkaly žen, takzvaně slabšího pohlaví neschopného obrany. Od pátku tu možnost budou mít. Byť za cenu soudního sporu, ale s hlavou vztyčenou.