Posun k lepšímu

Nemám rád chození po úřadech. Ve formulářích se nevyznám a při pohledu na kolonky se mi vždy roztřesou kolena. Jednání s úředníky mne zkrátka vysiluje, a tak se jim pokud možno vyhýbám. Tedy - víceméně úspěšně jsem se jim vyhýbal téměř deset let. Ročně jsem absolvoval pouze nejnevyhnutelnější schůzky a ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. O to ostřeji vnímám posun v jednání úředníků s klienty. Zhruba poslední dva roky registruji pozitivní posun. Jsou vstřícnější, příjemnější, usměvavější, snaží se pomoci. Nevím, nakolik je to také tím, že se rovněž snažím usmívat a být příjemný a nebo tím, že je na mne vidět ta bezbrannost a neschopnost zacházet s kolonkama. Musím to zaklepat (ťuk-ťuk-ťuk), ale pomalu mne nechuť kamkoliv chodit a něco řešit opouští. I sebevíce nepříjemná záležitost se mi vyřizuje mnohem lehčeji než dříve. Nevím, zda máte podobnou zkušenost jako já, ale z mého pohledu musím mnohé instituce pochválit. Že by se už konečně projevila konkurence? Nebo začínáme dospívat a Evropskou unii si opravdu zasloužíme? Nemůžu říci, že bych po úřadech chodil rád, ale také už můžu říct, že tam nechodím nerad. A to je rozhodně posun k lepšímu.