Potřebná jistota

Proč si můj otec kupuje stále stejné boty? Proč si kolega vaří každý den kávu přesně o půl páté? Co na těch ubíjejících zvyklostech mají? Dlouhou dobu jsem si nechápavě kladla tyto otázky. S přibývajícím věkem a zkušenostmi jsem samozřejmě záhadu rozlouskla. Pomohla mi k tomu stavební akce - výměna oken.

Mé venkovské stavení se změnilo rázem ve skladiště. Vybavena zkušenostmi těch, kteří tyto úpravy už mají za sebou, zabalila jsem do igelitu prakticky vše. A najednou jsem vůbec nevěděla, kde co mám. Například mé zlaté lodičky skončily ve sklepě nedůstojně vedle lopaty. A kde skončily výpisy z banky, je záhadou, na kterou by byla krátká i Agatha Christie.

V hlavě mi tepali kovaříci, jak to logisticky zorganizovat, co nechat nezabalené, na poslední chvíli. Jaké věci si vezmu na sebe, když nevím, jaké bude počasí. Ubohý kocour Ozzy zůstal hladový, protože jeho milované kapsičky skončily neprodyšně zabalené a oblepené izolepou.

V takovém chaosu má rozdrásaná duše toužila po něčem stabilním, pevném, navyklém - jak říkají katoličtí mniši - dodržuj řád a řád podrží tebe. A můj řád se najednou rozpadal a mě nic nedrželo. Nemusím skončit v klášteře, abych dospěla k tomu poznání, že určitá zažitost věcí na škodu není. Tak sobě i vám přeji, aby letošní prázdniny ubíhaly sice lehce rozverně, ale se špetkou té potřebné jistoty.