Potvrzení výjimečnosti

Už před začátkem her je každý favorizoval - tedy Lukáše Bauera a Martinu Sáblíkovou. I proto možná pro některé žádné velké překvapení. Ale bráno optikou jiného úhlu pohledu jde o potvrzení výjimečnosti. Zvlášť u Martiny Sáblíkové, která svým zlatem na trojce vstoupila do historie, a to takovým způsobem, že se o ní bude mluvit bez přehánění i za 50 let. Její příběh totiž obsahuje známky mimořádnosti. Vzpomínám si totiž na dobu, kdy ještě před pár lety vysvětlovala na tiskovkách zkoprnělým novinářům, co to jsou klapačky. Dnes už víme, že se Sáblíkové povedlo u nás probudit k životu celé jedno sportovní odvětví a dostat ho na výsluní zájmu. Navíc díky jejímu věku 22 let a obrovské dominanci na rychlobruslařských oválech má šanci tento zájem veřejnosti nejen trvat, ale také i dlouhodobě zakořenit. To všechno má ještě větší hodnotu i v kontrastu toho, že u nás nemáme jedinou halu, kde by šlo tento sport provozovat, a že se republikový šampionát koná stále pouze na zamrzlém rybníce. A odtud vzešla hvězda, která sbírá medaile, překonává rekordy a už tři roky po sobě drtí konkurenci. A to konkurenci ze zemí, kde je tento sport vyloženě tradiční. Lidé by často chtěli zažít druhé Nagano. Hokejisté prominou, ale přesně tohle jsme bez nadsázky zažili v neděli večer. Teď by to jen chtělo, aby tento úspěch byl pokud možno co nejvíce zhodnocen. Samozřejmě ve prospěch sportu, protože jen tehdy bude mít význam práce Martiny Sáblíkové stoprocentní smysl.