Poznámka o Československu

Tento týden jsem se vrátil z obrovského karnevalu nazvaného Pohřeb sardinek ve španělském města Murcia, kam jsem se dostal jak jinak než s českou dechovkou, protože právě taková muzika patří mezi uznávané melodické produkce, se kterými si klaksonová hudba západní Evropy moc nezadá. Dokonce si troufám tvrdit, že česká dechovka, ale i ta slovenská, polská nebo maďarská je taková, která produkuje piáno a forte, zatímco západoevropská uznává v karnevalovém běsnění jenom ten řev a dunění bubnů. V místních novinách ve španělské Murcii jsem se s pomocí překladatele dočetl, že na slavnost přijede Banda sardinero z Guatemaly, téměř nahé tanečnice samby z Brazílie, mezinárodní skupina Tahiti z Karibiku, a skupina mažoretek a muzikantů z Československa, slyšíte správně, Španělé ve 2800 kilometrů vzdálené Murcii si v roce 2010 s nějakým Českem a Slovenskem hlavu nedělají. Prostě je jim to zcela jedno. Dokonce, když jsem připravoval rozhovory s některými zajímavými představiteli města Murcia, tak náš překladatel, když řekl, toto je Artur Kubica z Českého rozhlasu, obvykle dodal z Československa a ten dotyčný, kterého jsem měl před mikrofonem se ihned usmál a řekl znalecky: „Ó, Československo.“ a už se mě nebál, protože věděl, že nejsem odněkud z nějakého neznámého státu, ale že jsem z Československa a takový stát přece znají všichni. Běžně se vás lidé v karnevalových průvodech v Itálii, Francii a i ve Španělsku ptají, odkud jste a vy jim vysvětlujete, že jste z České republiky, co bývalo kdysi Československo, a to jim stačí. A když jim řeknete: „Ne, my nejsme z Československa, ale z Česka, tak se dívají tak nějak divně, protože nevědí, odkud vlastně ta parta muzikantů je a už se s vámi raději nebaví. Zvláštní. A tak jsem přišel na to, že mi vůbec nevadí, že někteří lidé třeba ve 2800 kilometrů vzdálené španělské Murcii netuší, kde je maličká Česká republika. Nakonec vždyť ono to snad ani nevadí třeba sportovním fanouškům, protože když naši skvělí hokejoví reprezentanti světových jmen vypadnou z mistrovství světa po několika prvních zápasech, tak stejně všichni fandí Slovákům, protože ti přebírají vůči ostatnímu světu společnou štafetu Čechoslováků. Máme toho nejspíš hodně společného. A pěkný den přeje Artur Kubica.