Poznámka o vychování

26. srpen 2008
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Tramvaje anebo autobusy bývaly kdysi ukázkou slušeného vychování ke starším lidem. Jak je tomu dnes, to už je obsahem poznámky z dílny zkušeného cestovatele městskou hromadou dopravou Artura Kubici.

0:00
/
0:00

Každé ráno si na první zastávce za konečnou usednu do tramvaje, a protože je prázdná, rozvalím se pohodlně na samostatném sedadle, to abych nemusel sedět vedle nějakého ufuněného tlusťocha. Zapnu si rádio, nacpu sluchátka do uší a pozoruji, co že se venku děje. Poloprázdná tramvaj se postupně zaplňuje, když tu přijedeme anebo přesněji přidrnčíme k obchodnímu centru a do tramvaje se rázem hrne několik starších lidí, důchodců, kteří se vracejí z výhodných nákupů třeba rohlíků. A teď to přichází, sedím si a sedím a čekám, jestli, třeba támhleté babičce, uvolní místo jeden z těch dvou chlapců napravo nebo ta mladá vyvinutá slečna nalevo, ale protože se nic neděje, všichni tři hrají mrtvého brouka, tak babička si obvykle vyhlédne mě, dobelhá se až k mému pohodlnému sedadlu a čeká, jestli mě trkne, jestli vystřelím a místo uvolním. Chvíli dělám, že netuším o co jde, ale pak se ve mě někde ozvou ty Foglarovy Rychlé šípy, nedá mi to , vstávám a babičce povídám: "Pojďte si sednout." A babička šup na moje místo a ani nepoděkuje. A já stojím, držím se tyčky a v duchu si říkám, huba by ti neupadla babo jedna , kdybys řekla alespoň děkuji. Jenže ona to neřekne, protože někdo nám odmala tloukl do hlavy, že starší mají přednost a někteří to pokládají za samozřejmost. Prostě se k vám postaví a čekají až vám to dojde, občas do vás trochu nenápadně vrazí taškou , to aby vám to došlo rychleji a když vám to dojde, tak jsou ještě naštvaní, že vám to trvalo dlouho. Nejvíc mě baví takoví, kteří si stoupnou k malému školákovi nebo studentovi, ještě ho seřvou, že se nepostaví a přitom jsou v tramvaji další tři čtyři místa volná. Takové babky a dědky choleriky bych vyloučil z přepravy za obtěžování druhých. Možná by stačilo, kdyby si každý uvědomil, že člověk, který se zvedne a uvolní staršímu místo, je vychovaný a je nutné to velmi ocenit, třeba tím, že poděkuji. Jenže někdy to může být i naopak. Nedávno mi místo v tramvaji uvolnila mladá pěkná slečna. Tak jsem ji seřval, že nejsem žádný starý fotřík! Dívala se na mě jako na blázna... I takové věci se dějí. Pěkný den přeje Artur Kubica.

autor: ak
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.