Poznámka o vychování

26. srpen 2008
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Tramvaje anebo autobusy bývaly kdysi ukázkou slušeného vychování ke starším lidem. Jak je tomu dnes, to už je obsahem poznámky z dílny zkušeného cestovatele městskou hromadou dopravou Artura Kubici.

0:00
/
0:00

Každé ráno si na první zastávce za konečnou usednu do tramvaje, a protože je prázdná, rozvalím se pohodlně na samostatném sedadle, to abych nemusel sedět vedle nějakého ufuněného tlusťocha. Zapnu si rádio, nacpu sluchátka do uší a pozoruji, co že se venku děje. Poloprázdná tramvaj se postupně zaplňuje, když tu přijedeme anebo přesněji přidrnčíme k obchodnímu centru a do tramvaje se rázem hrne několik starších lidí, důchodců, kteří se vracejí z výhodných nákupů třeba rohlíků. A teď to přichází, sedím si a sedím a čekám, jestli, třeba támhleté babičce, uvolní místo jeden z těch dvou chlapců napravo nebo ta mladá vyvinutá slečna nalevo, ale protože se nic neděje, všichni tři hrají mrtvého brouka, tak babička si obvykle vyhlédne mě, dobelhá se až k mému pohodlnému sedadlu a čeká, jestli mě trkne, jestli vystřelím a místo uvolním. Chvíli dělám, že netuším o co jde, ale pak se ve mě někde ozvou ty Foglarovy Rychlé šípy, nedá mi to , vstávám a babičce povídám: "Pojďte si sednout." A babička šup na moje místo a ani nepoděkuje. A já stojím, držím se tyčky a v duchu si říkám, huba by ti neupadla babo jedna , kdybys řekla alespoň děkuji. Jenže ona to neřekne, protože někdo nám odmala tloukl do hlavy, že starší mají přednost a někteří to pokládají za samozřejmost. Prostě se k vám postaví a čekají až vám to dojde, občas do vás trochu nenápadně vrazí taškou , to aby vám to došlo rychleji a když vám to dojde, tak jsou ještě naštvaní, že vám to trvalo dlouho. Nejvíc mě baví takoví, kteří si stoupnou k malému školákovi nebo studentovi, ještě ho seřvou, že se nepostaví a přitom jsou v tramvaji další tři čtyři místa volná. Takové babky a dědky choleriky bych vyloučil z přepravy za obtěžování druhých. Možná by stačilo, kdyby si každý uvědomil, že člověk, který se zvedne a uvolní staršímu místo, je vychovaný a je nutné to velmi ocenit, třeba tím, že poděkuji. Jenže někdy to může být i naopak. Nedávno mi místo v tramvaji uvolnila mladá pěkná slečna. Tak jsem ji seřval, že nejsem žádný starý fotřík! Dívala se na mě jako na blázna... I takové věci se dějí. Pěkný den přeje Artur Kubica.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.