Poznámka slevová

A nejspíš ani nechce, protože podle jistého průzkumu utratí průměrný Čech letos v povánočních výprodejích o 750 korun více než loni. Přiznám se, ani já nehodlám unikat, ale to neznamená, že přistupuju do fronty lidí třesoucích se na znovuotevření obchodů.

A proč? Už před Vánoci jsem se přesvědčil, že existuje termín sleva a také jeden, ale mediálně ještě neobjevený, kterým je česká sleva. Ta druhá má za úkol pouze klamat s vidinou zisku, a to bohužel bez viditelných postihů.

Na vysvětlenou nabízím dva skutečné předvánoční příklady. Zaujala mě jedna bunda, byla zlevněná na 1200 korun. Cena to špatná nebyla, vzhledově se mi taky líbila. Akorát jsem si všiml, že pod zlevněnou cenovkou je ještě jedna - původní. Dál už asi tušíte. Původně stála bunda 990, po české předvánoční slevě pak 1200. Znechuceně jsem odešel.

Druhý příklad? Originální dvoudecové mini balení šampusu. Tedy pardon, šumivého vína. V akci, nebo chcete-li ve slevě za 39,-. Přiznám se, tady jsem neodolal a koupil jsem si ho.

O dva dny později jsem ale opět zažil tu podivnou pachuť české slevy. Na stejném místě stála tato dvoudecová láhev tentokrát bez slevy o deset korun méně než v akci.

Měl jsem pocit zlosti, o oněch deset korun nešlo. Ale potvrdila se mi jedna věc. Základem, jak nenaletět, je všímat si a mnohem víc si pamatovat. Být ostražitý a otáčet každou korunu dvakrát. Jen tak budou obchodníci nuceni nabídnout skutečnou slevu.