Práce naoko

Jsem sváteční motorista a za volant usednu málokdy, ale to co se děje v posledních týdnech na našich cestách mi opravdu vadí. Chápu, že se rozbité asfaltky musejí opravit, co mi ovšem vrtá hlavou je, proč některé úpravy a opravy trvají neúměrně dlouho.

Například ještě před letními prázdninami jsem zaregistroval práci cestářů jen pár metrů od našeho domu. Ve dnech, kdy teploměr ukazoval více než třicet stupňů nad nulou, kolemjdoucí obdivovali muže v oranžových vestách. Doma jsme se kolikrát vsázeli, kdy svou práci skončí... Ani ve snu by mě nenapadlo, že nakonec zvítězí naše sousedka. Odhadovala dobu rekonstrukce několikametrového úseku komunikace vedoucího podél našeho domu na tři měsíce.

Sice jsem nikdy v životě nepracoval s roztaveným asfaltem a nelepil výtluky na silnici, ale můžu odpřísáhnout, že vím jak se zachází s lopatou. Určitě neslouží k podepírání brady. Svědky takového zacházení jsou lidé z našeho domu takřka každý den a vypadá to, že ještě dlouho budou. Cestáři si totiž místo práce, rádi povídají, mezi tím co řidiči z dalekého okolí spoléhají na to, že už brzy budou moci opět zajet se svým vozem pohodlně až ke vchodu.

Stojím nohama na zemi a vím, že bezvýznamný úsek mezi paneláky nikoho nespasí. Ovšem, když se takových míst najde víc, začne se člověk zamýšlet nad tím, jestli by nebylo lepší zanechat předstírání oprav asfaltových silnic a vrátit se k prašným cestám. V kvalitě mezi nimi totiž kolikrát nevidím rozdíl.