Právo na informace

Když se soudíte s dlužníkem, musíte dokázat, že jste mu skutečně peníze půjčili. Tak to chodí v civilních sporech. Jinak je to v trestních kauzách. Tam, kde jde o zločin, zastupuje zájmy státu žalobce. Nese na svých bedrech často těžké břímě, má vyslýchat svědky, obžalované a třeba je přistihnout při lži a správně posoudit, o jaký delikt jde. V posledních dnech jsem ale natrefila na státní zástupkyně, které své profesi čest rozhodně nedělají. Frýdecko-místecký soud řešil útok na zdravotníky - věc která lidi určitě zajímá, navíc takových případů bohužel stále přibývá. Když jsem si o tom chtěla promluvit se státní zástupkyní, utekla do jednací síně, mezi dveřmi jen šeptla, že to vlastně není její případ a že tam je jen na záskok. Takový argument nelze přijmout. Můj kolega Ivan třeba musel jít za mě na policejní tiskovku, i když dělá zdravotnictví, je to holt jeho práce a ve vysílání reportáž být musela. Nebo když onemocní prodavačka v zelenině, tak její náhradnice přestane prodávat saláty? V případě této žalobkyně se to dá vysvětlit dvěma způsoby - buď se na soudní přelíčení nepřipravila a šla to tam jen odsedět, nebo chce veřejnosti odepřít právo na informace. Oba důvody jsou špatné. Další státní zástupkyně z Ostravy z jednací síně rovnou před novináři utekla - a to v době, když padl rozsudek nad skupinou násilníků, kteří v ulicích Ostravy útočili na náhodné kolemjdoucí. Soudkyně ostře kritizovala práci policistů, je přitom hlídá právě žalobce - jak to dělal? Proč pracovali údajně špatně? Chcete to vědět - bohužel. Státní zástupkyně odešla dveřmi, které vedou do neveřejných prostor. Před vstupem, který je veřejný, tak nechala stát bezmocné novináře, kteří jen chtěli dělat svou práci - tedy poskytovat lidem informace. Tak nevím, jestli by si někteří zástupci nezasloužili skutečně zástup. Ale dlouhodobý.