Předsevzetí

Přiznám se, že mě s postupem času chuť na nejrůznější novoroční předsevzetí tak nějak opouští. Určitě to také souvisí s věkem a přibývajícími zkušenostmi. Lidé s Novým rokem často slibují, že už nebudou kouřit.Je to bezvadné předsevzetí, ale jen málokomu vydrží. Ostatně, také jsem si je dával a nebylo to nic platné. Teď už nekouřím čtyři roky, ale začal jsem kdysi v září, ne na Nový rok. Taky jsem si obvykle po Silvestru říkal, že zhubnu. Že dám dolů nějaké to kilo. Nicméně, také mi to moc nešlo. Když jsem zhubl, určitě ne v souvislosti s novoročním předsevzetím.

Často jsem si na Nový rok sliboval, že se už nebudu tolik rozčilovat a vztekat při jízdě v autě. Vadí mi, že se mnohdy vůbec nic na silnicích nedodržuje. Ať už je to parkování nebo rychlost. Zdá se mi, že přibývají řidiči, kteří nerespektují nic a nikoho. Jenže časem jsem přišel na to, že mi vztekání moc nepomůže. Tak jsem se zklidnil tak nějak sám. Už se nerozčiluji, alespoň ne tolik, jako dříve. Prostě se snažím s agresivitou na silnicích počítat. A určitě mi k tomu žádné předsevzetí nepomohlo.

Mým dalším typickým předsevzetím také byly plány, že budu šetrnější. Ale tohle mi nejde vůbec. A tak nevím, mám si předsevzetí dávat nebo ne? Jenže, co když právě předsevzetí nastartuje něco, co se podaří posléze, později. Přitom je možné, že kdybych si ho býval nedával, tak bych třeba k tomu nekouření vůbec nedošel. Ale co, raději si nějaké to předsevzetí dám. Je to přece jen tak nějak tradice. A taky budu vědět, že začal Nový rok.