Předvánoční honička

Má každodenní cesta do práce vede kolem blíže nespecifikovaného supermartketu. Upozorňuje na sebe čtyřiadvacet hodin denně tisícovkami blikajících žárovek. Pokaždé nevěřícně kroutím hlavou, když vidím parkoviště zaplněné do posledního místečka. Stovky nákupu chtivých lidí, jak sprintují pro vozík a za pár hodin s vítězným úsměvem na tváři vyjíždí s vozíkem překypujícím nejrůznějším zbožím. Opravdu projíždím krajem, kde je nejvyšší nezaměstnanost a lidé tady pobírají ty nejmenší mzdy? Nebo mají zdejší lidé tak dobrá srdce, že nakupují pro své chudší bližní? Vždyť to, co nakládají do kufrů svých aut, snad ani nemůže normální rodina zkonzumovat.

Bohužel, už ani na vesnicích nezažijete vánoční atmosféru našich babiček. Ještě před několika dny jsem si libovala, že tady nestojí žárovkami ověšený obchod a pod okny mi nepobíhají davy lidí. Radovala jsem se předčasně. Když jsem včera v noci unavena z pečení vánočního cukroví klesla do postele, vytrhlo mě ze snění pronikavé barevné světlo. Při pohledu z okna jsem pak místo zasněžených jedliček a smrků zahlédla všemi barvami blikající domek mého souseda. Takže letošní Vánoce nejspíše strávím v Dysneylandu... Jenom doufám, že místo Ježíška letos dárky nepřinese Kačer Donald.