Předvolební tanečky

Volební kandidáti mají osvědčenou strategii. Nejdříve svými úžasnými úmysly bombardují novináře prostřednictvím tiskových konferencí a pak na to plynule navážou masírováním nebohých občanů.

Zastavme se teď u první kategorie. Ctěný posluchač snad uvítá informace ze zákulisí tiskových konferencí. S těmi se v současné době roztrhl pytel. Prakticky teď není dne, kdy by mi elektronickou poštou nepřišla pozvánka na podobnou akci, kde se dotyčný kandidát má v úmyslu pochlubit, čím zásadním chce ohromit své voličstvo. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, pokud by takovými choutkami trpěl jeden konkrétní stranický kandidát, nejlépe lídr, a byl navíc stručný.

Praxe je ale úplně odlišná. Strany XY sezve novináře na tiskovou konferenci a představí na ní nejen svou jedničku do příslušného městského zastupitelstva, ale i kandidáty na dalších třech místech. A jen tak mimochodem přizve i svého kandidáta do Senátu. Než se pětice takových lidí vypovídá, trvá to minimálně hodinu. A věřte, že ta hodina se pro příjemce takových informací vleče zatraceně pomalu. Je to totiž skoro pořad to samé. Zvýšíme zaměstnanost, zkrášlíme panelová sídliště, budeme investovat do oprav škol, zlepšíme životní prostředí. To uslyšíte zprava, zleva, od Zelených či Fialových. Čest někdejším výjimkám typu nového slonince v zoologické zahradě. Jak jsem už dávno pochopil, naslibovat se dá prakticky cokoli. Papír, v tomto případě volební program, snese všechno. Kdyby ale zůstalo jen u slibování, dalo by se to ještě vydržet. O rozhlasové stanici, kterou reprezentuji, je ale mezi dotyčnými kandidáty známo, že s nimi svého času pořádala živě vysílané předvolební diskusní pořady. A tak se po skončení brífinku začnou do takových kulatých stolů iniciativně sami hlásit. Co na tom, že je zatím nikdo nepozval a dost možná ani nepozve. Prostě účel světí prostředky a skrupule stranou.

Život novináře, který se věnuje politice, nebývá před volbami lehký. Ale nestěžuji si a beru to jako součást své profese. Taky opatrně doufám, že i čeští volební kandidáti časem pochopí, že jejich tiskové konference by neměly být festivalem ztraceného času. A že méně je někdy více.