Přehnané veselí

Jeden guláš, k tomu dvě housky, pět chlebíčků, mezi tím tři panáky slivovice, pak nějaké jednohubky, whisky a navrch půl litru šampaňského. Už při výčtu toho, co jsem schopen pozřít než odbije silvestrovská půl noc, se mi dělá nevolno. Není divu, že když pak postupně s prvními dny nového roku zjišťuji, co všechno jsem provedl, co jsem řekl a nasliboval, mám chuť alespoň měsíc nevycházet z bytu. Jediní, kterým podle mne přehnané veselí přináší v konečném důsledku užitek jsou hospodští.

Ani nemám odvahu počítat útratu za pomíjivou chvilku radosti mezi zdmi některého z mnoha ostravských barů. Faktem ovšem zůstává, že je mnoho těch, co jsou schopni s Novým rokem klidně propít půlku výplaty. Naštěstí to není můj případ. Při představě, co všechno by se za tu sumu dalo pořídit svým způsobem závidím každému, kdo nějakou restauraci vlastní. Peníze se jim totiž v tomto období jen hrnou a což teprve, když začne řádit opravdu tuhá zima.

Vzpomínám na svou babičku, která mne při vypravování se na nějakou oslavu, večírek nebo prostě mejdan vždy varovala před přílišnou konzumací všeho. Sama byla zvyklá pouze na domácí pálenku a zásadně odmítala cizí alkoholické nápoje. Každé ráno si dávala do čaje asi čtvrt deci slivovice a možná díky tomu i nikdy vážněji nestonala.

To já mám v první pracovní den roku 2007 skutečný problém vyhrabat se z postele a což teprve začít normálně fungovat. Sláva a čest všem, kteří jsou toho schopni.