Přijímací zkoušky

"Stávající systém není dobrý, ale bez přijímaček se prostě neobejdeme." To tvrdí většina ředitelů středních škol, na které se tradičně hlásí spousta zájemců o studium. Ti musí prokázat často encyklopedický přehled v testech zaměřených na český jazyk a literaturu, matematiku a všeobecné znalosti. V této souvislosti mě zaujal obsáhlý průzkum jednoho českého periodika. Oslovili řadu lidí, od vysokoškolsky vzdělaných, až po dělníky. A výsledek? Přijímačky jsou těžké i pro dospělé. Pouze jedna jediná žena, zástupkyně ředitele gymnázia v Uherském Hradišti dosáhla plný počet bodů. Vůbec ředitelé středních škol dopadli jako testovaná skupina nejlépe. Ostatní měli největší problémy s matematikou a nejlépe se jim vedlo v testu všeobecného přehledu.

Přijímací zkoušky, ať už na střední či na vysokou školu, absolvoval asi každý z nás. Mně osobně přijímačky na střední školu úplně minuly. Jednak jsem se mohla pyšnit výborným prospěchem a jednak ten rok, první po sametové revoluci, brali bez přijímaček každého, kdo dosáhl průměru 1,2. A to jsme ve třídě, až na dvě výjimky, byli všichni. O to zajímavější pak bylo, když nám v prvním ročníku dali na zkoušku testy, kterými bychom za normálních okolností museli projít. Výsledek byl žalostný. V naší třídě by zůstalo asi jen 10 studentů z 28. Přitom jsme po maturitě téměř všichni úspěšně vystudovali vysoké školy a v současnosti zastávají mnozí z nás zajímavé pozice ve svých oborech.

Vraťme se ale k současným přijímačkám. To, že někdo neodhalí doplněk ve větě "Zběhala louku skoro celou," či nevyřeší správně zadanou rovnici, ještě neznamená, že z něj nemůže být výborný chirurg nebo třeba manažer.

Odborníci navrhují, aby se místo současných přijímacích testů předkládaly uchazečům o studium testy obecně studijních předpokladů, což už se v mnoha případech děje, nebo aby každý žák byl vybaven výstupním hodnocením školy, kterou absolvoval. To by však nemělo obsahovat pouze hodnotící soud, zda je dotyčný studijní typ či nikoli, ale spíše jak byl v průběhu školní docházky aktivní, jakých dosáhl úspěchů a jaké kroužky navštěvoval.

Ať už to z přijímacími zkouškami dopadne jakkoli, nikdy bychom neměli zapomínat na známou pravdu: Vzdělání je to, co mi zůstane, až zapomenu, co jsem se naučil ve škole.