Přišla zima

Přišla zima. Ne, že bychom ji nečekali, ale ta letošní udeřila silou, o jaké se nám ani nezdálo. Začalo to vichřicí, která vyvracela stromy z kořenů a měnila je v nebezpečné překážky. Trhala střechy a obložení a pohrávala si s nimi jako s kostkami stavebnice. Přinesla bolest mnoha zraněným. Vyvolala vztek a bezmoc v lidech, kteří na nekonečný víkend zůstali bez proudu. Jedni si v chaloupkách užívali romantiky u ohně, jiní volali o pomoc a smutně sledovali mizející zásoby svíček koupených už v předstihu na adventní věnec.

Po vichřici přišel nával sněhu. Pohled z okna v lidech vyvolával myšlenky na Vánoce, ale jakmile vyšli z domu, sváteční nálada byla tatam. Vztek a bezmoc. Byly tu znovu. Namrzlý chodník, roztátý sníh na jeho krajích, váznoucí doprava a s každým krokem vidina zlomené nohy. Sníh potrápil cestáře i řidiče, radost naopak udělal lidem na horách. Po páteční smršti se smutná potrhaná krajina zahalila konejšivou bílou peřinou, doprovázenou tichem. To ticho ale netrvalo dlouho, přerušilo ho skřípění brzd a hromadné srážky aut naplněných lidmi.

Je to podobné rok co rok. Čekáme na zimu a těšíme se na sníh, ale pak nás všechny najednou zaskočí, překvapí. Přitom taková by zima měla být. Mrazivá, plná sněhu. Možná jsme vlivem všech možných změn podnebí zapomněli, že taková zima bývala, alespoň nám nepamětníkům to připomínají idylické obrázky Ladových krajin. Ale možná nám ta letošní opravdu chtěla dokázat svou sílu a dát nám jen facku na vzpamatování. Řekla bych, že jí to vyšlo.