Profesionalita českých policistů

Může se to zdát jako formalita. Poláci, kteří měli na kontě podvody s automaty a přišli si nezákonně na téměř milión korun, nedostali ve své rodné řeči písemně překlad obvinění. U všeho byl tlumočník, hájil se policista. Jenže to nestačí. Měli to dostat písemně, je to chyba policie, vysvětlila soudkyně. A skandál byl na světě. Gang podvodníků tak namísto do vazební cely musela soudkyně pustit na svobodu a cizinci nelenili a rychle odjeli domů.

Vím, že chybovat je lidské a může se to stát i mužům v uniformě. Co by se jim však už ve třetím tisíciletí stávat nemělo, je, že schovávají před problémy hlavu do písku. Když jsem se pokoušela získat vyjádření šéfů severomoravské policie, neměla jsem šanci. Jako malí kluci si se mnou hráli na schovávanou - mluvčí k tomu mluvit nemůže - pověřen byl šéf kriminálky, ten ale zrovna odjel na služební cestu. Jaká náhoda...

Co si o tom myslet? Když se objeví problém, policie se k tomu neumí postavit rychle čelem, naopak chová se dětinsky. Na velké a silné muže si zřejmě umí hrát jen na louce u Mlýnce, když mají za sebou vodní děla, v rukou pendreky a před sebou polonahé tanečníky.