Protekční šílenci

Zkuste si jako řidiči představit situaci, že po ránu jedete po hlavní silnici, kterou pokrývá slabší podzimní mlha. Najednou se proti vám vyřítí kolona vládních vozidel s modře blikajícími a houkajícími majáčky. Nic tak neobvyklého, protože jste zvyklí, že takto vás může překvapit sanitka nebo hasičský vůz. Co ale čekat rozhodně nemůžete je to, že se taková papalášská kolona proti vám žene skoro stopadesátikilometrovou rychlostí a navíc prostředkem silnice. Co uděláte? V pudu sebezáchovy uhnete ke krajnici a zpomalíte nebo raději rovnou zastavíte. Pokud chcete zůstat zdraví, moc jiných možností nemáte.

Přesně tak se zachovali i řidiči, kteří bezohledně jedoucí vládní koloně v nouzi uhýbali. Bohužel přitom do sebe narazili. Odnesly to naštěstí jenom plechy, šoféři byli v pořádku. Policistům se pak snažili vysvětlit, proč do sebe vlastně narazili. Marně. Strážci zákona měli jasno. Havarující řidiči nedodrželi bezpečnou vzdálenost mezi svými vozy. V opačném případě by prý do sebe určitě nevrazili. To je jedna pravda, ta uniformovaná. Selskému rozumu se ale vnucuje i jiná pravda. Nebýt zběsile jedoucích protekčních aut, žádná bouračka by nebyla. Policisté ale mají v rukávu další trumf. Vládní vozidla s blikajícími majáčky mají na nestandardní styl jízdy právo. Dobrá, pak ale přesně definujme pojem nestandardní styl jízdy. Vejde se do takových mantinelů rychlost 150 kilometrů v hodině prostředkem cesty v mlze?

Chápu, že pan premiér není řadový občan a potřebuje určité výhody pro kvalitní výkon své funkce. To ale ještě neznamená, že jeho řidiči můžou jezdit jako prasata. Do celé záležitosti se teď vložila opozice, která ji chce pohnat k Inspekci ministerstva vnitra. Jsem zvědavý, jestli tam její podnět skutečně skončí. A ještě více mě zajímá, jak se k němu inspekce zachová. Záleží totiž jenom na ni, jestli uzná za vhodné se takovým podnětem zabývat.

A jaký důsledek jsem z celého případu vyvodil sám pro sebe? Říká se, že dobrý řidič se pozná podle předvídavosti kolizních situací. Když tedy jako šofér uslyším houkačku, a je jedno jakého druhu, tak lehce přibrzdím a podívám se do zpětného zrcátka. Teprve jestli to bude možné, tak jsem ochoten i zastavit, protože o náraz zezadu fakt nestojím. A názor policie na takové počínání mě v tuto chvíli vůbec nezajímá.