Protikuřácká ofenzíva

4. červen 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Tažení proti kuřákům v Evropě sílí. Po zákazu nikotinové konzumace v restauracích i dalších veřejných zařízeních v Irsku přijali podobné represivní opatření i v Norsku. Kdy taková kampaň dorazí k nám? Ministerstvo zdravotnictví už dolaďuje konkrétní návrhy.

Pasivní kouření je jen o trochu méně nebezpečné než kouření aktivní, říkají poslední lékařské výzkumy. Přiznávám, že toto varovné konstatování z úst odborníků mě nutí nejen přemýšlet, ale i jednat. No jen si to všichni nekuřáci uvědomte: je sice chvályhodné, že šlukovacím slastem odoláváte. Pokud ale vdechujete cigaretový kouř svých bližních, pak máte smůlu. Své plíce si ničíte skoro stejně brutálně jako kuřák.

Většinou se proti tomu můžete bránit. Třeba tím, že z kouřového oparu důstojně odejdete, pokud ovšem máte kam. Jsou ale chvíle kdy to jde jen velmi těžko. Sedíte třeba v restauraci, pochutnáváte si na dobrém obědě, když v tu ránu si nově příchozí host nenuceně zapálí a začne vám foukat přímo pod nos. Máte snad kvůli němu přestat jíst nebo se přesunout k jinému stolu? Nebo třeba čekáte na zastávce na svou tramvaj. Člověk vedle vás si takové čekání rozhodne zkrátit tabákovým potěšením. Můžete poodstoupit. O pár metrů dál vám ale to samé udělá jiný dobrák. Utéct už není kam, protože venku prší a vy nechcete opustit zastřešený prostor zastávky.

Jsem proto docela zvědavý, jaká protikuřácká opatření - a zda vůbec - tady přijmeme. Zatím se zvažuje, že by každá restaurace měla mít dvě oddělení - kuřácké i nekuřácké. Dýmit se prý nemá ani na vzpomínaných zastávkách. Oba návrhy považuji za správné. Jen mě zajímá, jak s nimi naloží naši zákonodárci, mezi kterými je řada kuřáků. Dovedu si představit, že je pěkně osekají. Ale třeba se taky pletu. Každopádně chci zdůraznit, že se v žádném případě nepovažuji za radikálního odpůrce kouření. Když si někdo chce dobrovolně ničit své zdraví, ať to klidně dělá, je to jeho věc. Ale ať svou vlastní destrukcí neobtěžuje ty ostatní. I tady platí posvátné pravidlo, podle kterého svoboda jednoho člověka končí právě tam kde začíná svoboda člověka druhého. Obávám se ale, že toto pravidlo je výrazné většině kuřáků naprosto lhostejné. Řešení formou zákona proto považuji za nezbytné. Taky ale vím, že papír snese všechno. Zákon bez kontroly jeho dodržování a tedy i bez patřičných sankcí bude úplně zbytečný.

autor: Michal Svatoš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...