Půlnoční zkušenost

4. srpen 2009
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Život Čecha alias Evropana v dnešní době, zdá se být absolutně bezproblémový. Hlady neumíráme a na spotřební styl už jsme si taky zvykli. A třeba heslo výrobce kreditních karet říká, že jen něco málo je k nezaplacení a na všechno ostatní stačí právě ony karty popř. peníze...

  • Půlnoční
    zkušenost
    " style="">
    Půlnoční
    zkušenost
    " style="">
    Půlnoční
    zkušenost
0:00
/
0:00

Asi znáte věhlas půlnočního vlaku z Prahy do Ostravy, který pokračuje až na Slovensko. Narváno, špína, smrad, zajížďka přes Přerov a tak dále. Byl jsem donucen jím jet a zpočátku to kupodivu vypadalo na opravdu příjemnou jízdu. To, když mi při koupi lístku prodavačka navrhla, že místo klasické jízdenky mi prodá nějakou síťovou, se kterou dojedu taky domů a ještě ušetřím asi 35 korun. No, souhlasil jsem. Na nástupišti ale přišlo zjištění, že druhá třída je narvána k prasknutí a věřte, že ten pohled nebyl příliš vábný. I proto jsem si sednul do jedničky s tím, že rozdíl doplatím při kontrole jízdenky. Ovšem ouha! Bylo mi řečeno, že na onu síťovou jízdenku to nelze. Že si musím koupit zbrusu nový lístek cca za dalších pět set, jinak ať se zvednu a hezky jdu tam, kam se mi ani za nic nechtělo. Má prosebná argumentace, že doplatím jakékoli rozdíly mezi síťovou jízdenkou a tím, kolik stojí ta pro první třídu, neuspěla. Ač jsem stokrát naznačoval, že České dráhy neošidím ani o jedinou korunu. Nešlo to. Princip byl princip. A protože nejsem fanouškem cestování, kdy jedna osoba jede na dva plnohodnotné lístky, byl jsem vykázán. Rozhodl jsem se tedy, že celou cestu z trucu prostojím. Ovšem v té první třídě to opět nešlo. No ale co. Chodbičky byly paradoxně prázdné i ve dvojce. Asi tušíte, jak jsem se cítil. Zuřivost je velmi slabé slovo. Jenže nakonec jsem byl rád, že jsem prostál a ne prospal téměř pět hodin v kuse. Za Pardubicemi se totiž v jednom kupé kousek ode mne strhla asi ve dvě v noci bitka. Mezi jedním spícím okrádaným a třemi okrádajícími. O barvě pleti těch, kteří si zahrávali - sportovní terminologií - takovou dvojnásobnou přesilovku, se raději zmiňovat nebudu. Takže paní průvodčí, nakonec velmi děkuji. Možná jen díky Vám jsem okraden nebyl, ušetřil jsem doplatek za první třídu a za tady toto nakonec dostanu i honorář.

autor: ras

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.