Půlnoční zkušenost

Asi znáte věhlas půlnočního vlaku z Prahy do Ostravy, který pokračuje až na Slovensko. Narváno, špína, smrad, zajížďka přes Přerov a tak dále. Byl jsem donucen jím jet a zpočátku to kupodivu vypadalo na opravdu příjemnou jízdu. To, když mi při koupi lístku prodavačka navrhla, že místo klasické jízdenky mi prodá nějakou síťovou, se kterou dojedu taky domů a ještě ušetřím asi 35 korun. No, souhlasil jsem. Na nástupišti ale přišlo zjištění, že druhá třída je narvána k prasknutí a věřte, že ten pohled nebyl příliš vábný. I proto jsem si sednul do jedničky s tím, že rozdíl doplatím při kontrole jízdenky. Ovšem ouha! Bylo mi řečeno, že na onu síťovou jízdenku to nelze. Že si musím koupit zbrusu nový lístek cca za dalších pět set, jinak ať se zvednu a hezky jdu tam, kam se mi ani za nic nechtělo. Má prosebná argumentace, že doplatím jakékoli rozdíly mezi síťovou jízdenkou a tím, kolik stojí ta pro první třídu, neuspěla. Ač jsem stokrát naznačoval, že České dráhy neošidím ani o jedinou korunu. Nešlo to. Princip byl princip. A protože nejsem fanouškem cestování, kdy jedna osoba jede na dva plnohodnotné lístky, byl jsem vykázán. Rozhodl jsem se tedy, že celou cestu z trucu prostojím. Ovšem v té první třídě to opět nešlo. No ale co. Chodbičky byly paradoxně prázdné i ve dvojce. Asi tušíte, jak jsem se cítil. Zuřivost je velmi slabé slovo. Jenže nakonec jsem byl rád, že jsem prostál a ne prospal téměř pět hodin v kuse. Za Pardubicemi se totiž v jednom kupé kousek ode mne strhla asi ve dvě v noci bitka. Mezi jedním spícím okrádaným a třemi okrádajícími. O barvě pleti těch, kteří si zahrávali - sportovní terminologií - takovou dvojnásobnou přesilovku, se raději zmiňovat nebudu. Takže paní průvodčí, nakonec velmi děkuji. Možná jen díky Vám jsem okraden nebyl, ušetřil jsem doplatek za první třídu a za tady toto nakonec dostanu i honorář.