Putující obrazy

Taky se vám někdy stalo, že při pohledu na staré tenisky nebo už dávno zapomenutou gramofonovou desku si řeknete - jejda, škoda, že ty neživé věci neumí mluvit. Co všechno třeba taková deska zažila? Kolik mejdanů bez dozoru rodičů... A kam neposlušné tenisky v době divoké puberty vůbec došly. A to jsou jen obyčejné věci. Daleko barvitější příběhy by určitě odvyprávěly dva obrazy, které se dnes vrací do Ostravy. No, jen si to zkuste představit: Visíte si dlouhé roky na stěně Domu umění a pak si vás odvezou neznámo kam. Přesně to se totiž stalo, když si obrazy z Federerovy sbírky vzali dědicové bývalého ředitele Vítkovických železáren. Soud po dlouhých tahanicích rozhodl, že jim patří. Výtvarná díla se tak vydala na cestu a skončila a skončila až v Londýně. A tam příběh pokračuje. Začíná bouřlivá aukce a na scéně se objevuje bodrý Ostravák, současný ředitel strojírenského podniku Vítkovice. A dva obrazy z Federerovy sbírky kupuje. A tak se obrazy opět daly do pohybu. V klimatizovaném autě pod dohledem ostřílených mužů z bezpečnostní agentury jedou z Londýna až k nám. Do Ostravy. A tady si snad už odpočinou. Vždyť komu by se chtělo pořád takhle někde putovat. Myslím, že cestování možná obrazy unavilo, ale troufnu si trochu spekulovat. Experti na výtvarno říkají, že ve světě sběratelů umění vždy získávají na ceně díla, ke kterým se váže nějaký neobvyklý příběh. Dva obrazy putující z Ostravy přes půl Evropy, tak cestováním možná ještě získaly na ceně. A když ne pro snoby, tak pro samotnou Ostravu určitě.