Půvaby konce zimy

Minulý týden jsem s rodinkou strávil na Slovensku. Ostrava zrovna měla jarní prázdniny, tak proč si nevyrazit na lyže do Nízkých Tater. S ženou a sedmiletým synem jsme sice čekali, že ve všední dny nebude na sjezdovkách velký nával, ale skutečnost příjemně předčila naše očekávání. Když jsme hned první den před polednem dorazili pod vybranou sjezdovku, nevěřili jsme svým očím. Lyžovalo tam pouhých pět lidí! Další tři seděli v přilehlém bufetu a zvesela popíjeli. Takže žádné fronty na vleku a žádné složité vyhýbání se ostatním lyžařům. K tomu dlouhá, široká sjezdovka s více než metrem upraveného sněhu. Něco nebývalého pro lidi, zvyklé na čtvrthodinové fronty na vlek a omezený jízdní prostor. Stávalo se dokonce, že odpoledne po třetí hodině už jsme měli sjezdovku jen sami pro sebe. A řeknu vám, není to vůbec marné. Nemám nic proti lidem, ale při této aktivitě mi rozhodně nechybějí. Takto jsme si to užívali celých pět dnů. Pokaždé na jiném místě a pokaždé za stejně příznivých podmínek.

Zaujal mě i postoj drtivé většiny vlekařů. Bylo vidět, že jsou utahaní, znudění a že už je to prostě nebaví. Tu a tam jsem se s nimi dal do řeči, a sami mi potvrdili, že svahy upravují a vleky rozjíždějí už jen se skřípěním zubů. Připustili ale, že by bylo poněkud hloupé ukončit sezónu, když všude ještě leží přes metr kvalitního sněhu. Jak jsem zjistil, podobná situace v těchto dnech panuje i na horách v Česku. Závěrečná část zimy prostě má své výhody. Uznávám, že jen pro omezený počet lidí, ale opravdu má.

Jen přemýšlím, jak to s rodinkou uděláme příští rok. Jarní prázdniny pro nás tentokrát budou hned na začátku února. A to je vlastně vrcholná lyžařská sezóna. Takže se obávám, že na další podobný zážitek si musíme nadlouho nechat zajít chuť. Jarní prázdniny v polovině března bude mít Ostrava zase až za šest let...