Rada ven

S prominutím je to ... někde. Sen o postupu na šampionát z původně velmi slušné skupiny se rozplývá. Po prohře se Slovenskem svazový šéf Pavel Mokrý žádal elektronicky své kolegy z výkonného výboru o hlasování zda odvolat trenéra Petra Radu, ale zatím neuspěl. Hráči se trápí, chybí herní řád, systém, členové realizačního týmu ukazují na fanoušky, že jsou takříkajíc "potopolánkovsku" jedničky. Člověk by řekl, všechno je tady zkrátka špatně.

Na obranu trenéra snad jeden fakt. Přiznejme si, že už na posledním Euru v Rakousku a ve Švýcarsku to stálo řekněme "za tři tečky". Další měsíce ale ukázaly, že Petr Rada na trénování nároďáku opravdu zatím nemá. Výsledky, tedy to nejdůležitější, nejsou. Ale co. Každý se občas dostane do útlumu. To je neoddiskutovatelný fakt. Co je ale mnohem tragičtější, a to už jde čistě na Radův - a zdůrazněme - dlouhodobý vrub, je zatvrzelé prosazování taktiky s nasazováním převážně defenzivních hráčů, také příliš častá hra na jednoho útočníka, zkrátka svébytný styl Made in Rada. Ten ale - a to pozor - nepřinesl výsledek ani jednou za celého tři čtvrtě roku, co je exteplický trenér u kormidla. Když k tomu připočteme ještě alibistické řeči po jednotlivých zápasech, které jako by vypadly z úst jeho předchůdci a učiteli Karlu Brücknerovi, tak je nasnadě, že tudy cesta nevede. Navíc Rada nemá ani dostatek soudnosti k tomu odstoupit sám.

Možná tedy sice ještě kvalifikace není ztracena a jeho "boj" dobojován, ale řekl bych, že perspektivnější řešení do budoucna je začít s nároďákem obrazně řečeno na zelené louce s novým koučem, ve zbývající části vyzkoušet hráče, co by nehráli za zásluhy a s výhledem do příští eurokvalifikace se do toho pořádně obout. Alespoň s nadějí, protože ta už tady teď troufám si říct není.