Radim Sajbot: Fotbalové trapnosti

Volbu svazového předsedy tentokrát ponechme stranou. Jakoby pan Pelta s cejchem cinklého jara neexistoval. Rád bych se totiž zastavil u návratu našich reprezentantů z Podgorici. Ano, tušíte správně. Konkrétně u jejich rozstříhaných obleků a oslavného tanečku a popěvku na téma, že bývalý reprezentant a trochu přisprostlý kritik naší fotbalové výkladní skříně Radek Drulák nemá, řekněme to slušně, přirození.

Rozumím slovům postupová euforie, která je vynásobená pocitem satisfakce, že se dílo podařilo i přes dvouletou kritiku odborníků i fanoušků. Jenže zde je největší kámen úrazu. Právě samotný postup na Euro měl potenciál na to být tím nejpádnějším zámkem na ústa kritiků. Elegantním, důstojným a reprezentativním. Ale naši fotbalisti svůj postup neustáli. Záměrně používám slovo fotbalisti a ne reprezentanti, protože význam slova reprezentant těmto hráčům zjevně uniká.

Upřímně se naopak klaním odvaze oněch tří statečných, kteří zůstali sami sebou a našli sílu se tomuto veřejnému představení svou neúčastí na něm vymezit. I když věřím, že i jich se dřívější ostrá a podle mě taky zbytečně sprostá slova Radka Druláka musela dotknout.

Ale ještě jednu věc svědčí o duševní nevyspělosti drtivé většiny našeho národního týmu. Přílet v rozstříhaných reprezentačních oblecích, Milan Baroš pochodující po Ruzyni v tangách a další, to byl také vše vypovídající obrázek. Jako země jsme sportovních triumfů slavili už hodně. A v případě Nagana i mnohem větších. A viděli jste Jágra a spol lítat například v trenkách? Ne. Ivan Hlinka se na nohou udržel a ostatní měli tolik soudnosti, že Slavomíra Lenera pustili z letadla, až když už se nikdo nedíval.