Radim Sajbot: Klubismus

Na jedné straně, a nazývejme ji moderní, stojí názor, že ve světě profisportu stejně dnes o všem rozhodují peníze. Tento úhel pohledu se bez problémů dokáže ztotožnit s motivací, proč František Straka trénuje nově odvěkého rivala Sparty. A je ostatně nepřímo podpořen i slovy samotného trenéra, že nabídka jakéhokoliv pražského „es" se neodmítá.

Na straně druhé tvoří protiváhu obvykle názory skalních fanoušků. Ty zase většinou poukazují na tradice a pocit jednoty a sounáležitosti, který klubismus skýtá.

Je toto přežitek? Troufám si říct, že není. Tedy pokud chce daný sport mít fanoušky. Jedna z frází sice říká, že sport se dělá pouze pro ně, ale ač je to s věrohodností této věty jakkoliv, je jasné, že bez fanoušků se žádný významný sport neobejde. A v tomto případě už je klubismus výraznou přidanou hodnotou. Protože vytváří legendy.

Pravda, třeba takový Francesco Totti by asi mohl vyhrát ve své kariéře víc trofejí, kdyby nestrávil celý svůj fotbalový život v AS Řím, ale v očích poloviny obyvatel italského hlavního města je díky tomu ikonou, jejímuž slovu se bude naslouchat i velmi dlouho po konci kariéry. A aby toho nebylo málo, tak pro druhou polovinu Říma zůstane Francesco Totti navždy ztělesněním rivality.

František Straka svým krokem o první možnost definitivně přišel. Síla lidu je neúprosná. Nenávidí ho teď totiž o něco víc Slávistů než předtím a nově také jeho „vlastní" Sparťané.

I z toho pohledu je fajn, že se Marek Jankulovski vrátil domů. Prokázal, že mu na potápějící se bárce jménem Baník Ostrava záleží. A pokud se klub v lize zachrání a do budoucna se i stabilizuje a uzdraví i po jiných než sportovních stránkách, bude tento proces už navždy spjat s jeho jménem. A věřte, že lidé si to budou opět pamatovat.