Řekni ďáblovi NE

Sociální demokraté s komunisty dnes v Ostravě usednou ke společnému stolu, aby si rozdělili posty a křesla na krajském úřadě. Že se to stalo, je jedna věc. Voliči prostě nějak rozdali karty. Chci se zamyslet nad něčím jiným - mohli tam s nimi dnes sedět i lidovci. Koaliční jednání se vlekla právě proto, že demokraté sociální si stále namlouvali ty křesťanské. Ale bylo by to manželství ve třech - i s komunisty - a do takové bigamie lidovci nešli. Byl by to pro ně polibek smrti. Přiznám se, že mě to upřímně - i když toto slovo je už politicky trochu zprofanované - překvapilo. Robin Hood na mě nepůsobí dojmem sedláka z malé vesnice. Ale mýlila jsem se. Přivést lidovce do spolku s komunisty by totiž své pravověrné voličské základně nevysvětlil. Ostatně jak chcete sedlákovi, kterému ukradli komunisté půdu, bratra třeba zavřeli do uranových dolů, a ženě učitelce znemožňovali chodit do kostela, vysvětlit, že teď jsou komunisté spojenci. Takovým voličům by to nevysvětlil ani rétor vyškolený nejlepšími agenturami na světe - spojenectví lidí, kteří celý život dřeli na svém, a museli od komunistů poslouchat, že náboženství je opium lidstva, je prostě nepředstavitelné. Takže pro mě překvapením letošních voleb ani tak není oranžová země, ale jasný postoj lidovců na severu Moravy. Ti řekli ďáblovi NE.