Relativita věku

Moje prateta nedávno oslavila sté narozeniny. Moje dcera zase čtvrté. Dělí je neuvěřitelných 96 let, přesto jsou si v mnohém blízké. Nemám tím jen na mysli onu příslovečnou definici stáří jakožto návratu do dětství.

Vzpomínám si, jak loni, když musela teta oslavit své narozeniny v nemocnici, sestřička líčila příbuzenstvu, jaký udělali staré paní slavnostní oběd. Že prý měla řízek. Teta ale zarputile vrtěla hlavou. Ale ano, paní Zimová, vzpomeňte si - snažila se sestřička zachránit reputaci nemocnice. A rozpačitým příbuzným vysvětlovala: Opravdu, měla řízek - karbenátek z mletého masa. Prateta se jen ušklíbla a pronesla: Řízek je řízek a mleté maso je mleté maso. Hned se mi vybavila moje dcera, která, když ve dvou letech dostala stejnou náhražku řízku, hlasitě se rozplakala a štkala, že chce maso. Inu, maso je maso a mleté je mleté. To ví i malé dítě, natož pak starý člověk.

Je zajímavé, že děti a staří lidé velmi podobně vnímají věk ostatních lidí. Jen s opačným znaménkem. Když čtyřletému dítěti řeknete, že je někomu čtyřicet nebo nedejbože padesát, nechápe, jak něco tak starého může vůbec existovat. Pro starého člověka je naopak padesátník úplný mladík. Nejvíc si ale vlastní věk uvědomujeme tím, jak stárnou naši blízcí.

Když před třemi lety moje maminka navštívila pratetu a povídaly si mimo jiné i o mně, přišla řeč na můj věk. Když maminka řekla, že je mi třiatřicet, teta se podivila, podívala se na mámu a zeptala se: A kolik je tobě? Když se jí dostalo odpovědi, která se blížila číslu sedmdesát, vytřeštila oči a dotřetice se zeptala: A kolik je mně?!

Teď sice prateta ví, že jí je sto let - aspoň jí to tak všichni říkají. Oslavy byly velkolepé, nekonečné gratulace, květiny, články v místním tisku. Ale stejně si myslím, že tomu asi úplně nevěří. Naprosto jí rozumím. Také někdy kroutím hlavou nad tím, kolik svíček bych měla mít na dortu. Tolik se jich tam ani nevejde. Ale co, hlavní je, jak se člověk cítí a jak žije. Kolik mu je ve skutečnosti let, není až tak důležité, nemyslíte? Ostatně, Karel Gott, Jiří Menzel, Václav Kaplický a jiní junáci, kteří mají o třicet až čtyřicet let mladší manželky, by mohli vyprávět.