Renáta Spisarová: Hudba v ulicích

Zprvu to vypadalo, jakoby chtěl festival Colours of Ostrava konkurovat sám sobě.
Pořadatelé ale udělali podle mě výborný tah. Jednak směrem k občanům města, kteří by na Coloursy nikdy nešli, i kvůli financím, jednak návštěvníci odjinud zažili město, kde to hudbou žije téměř na každé ulici. Nemám teď na mysli dvě velká pódia na Masarykově náměstí, kam si odskočily z festivalu i velké hvězdy, nebo báječný cirkus tamtéž.

Mám na mysli Hudební uličku, kde jste potkávali skupinky mladých muzikantů. Pod jednoduchou stanovou stříškou měli své nástroje, comba, někdy i notové pulty, jejich vystoupení bylo mnohdy obdivuhodně vynalézavé. Oč zřejmě hlouběji do kapsy měli mladíci, a teď mám na mysli třeba duo Jakub a Emil, tím nápaditější a ryzejší muziku dělali a náhodní posluchači se nestačili divit. Skvělá spontánní všehochuť.

Pamatuji si docela dobře všechny ty snahy magistrátu, které měly kdy zachránit mrtvolnost centra Ostravy zvlášť po šesté večer či o víkendech. Město velmi podporuje každý rok programy na oživení centra a často za ně padnou statisíce.

Festival v ulicích ukázal to, že i za málo peněz je hodně muziky, jde jen o nápady. Třeba podat žádost o grant, který by zahrnoval participaci mládeže ze ZUŠ, středních škol nebo konzervatoří na podobném projektu v průběhu roku. Dua, tria, kapely, malé sbory, ansámbly... prostě vyzkoušet si pouliční umění, udržet si pozornost publika a mít možnost si přitom do futrálu vydělat jako student nějaký ten peníz. Nebo pak začít chtít hrát na vlastní pěst.

Jenže procedura, jak jsem se z magistrátu dozvěděla, je docela složitá. Nejde o správní poplatek 100 korun za 10 dní, například. Spíš o to nahlásit vše na patřičné úřady - na odbor správce komunikace, který musí získat souhlas vlastníka komunikace a souhlas policie, pak se vše postupuje správnímu úřadu a ten rozhodne. Trvá to celé tak čtyři až pět týdnů.

Ani jsem se nedivila, když mi paní z úřadu řekla, že takovouto žádost, hrát jen tak lidem na ulici, nikdy neobdrželi. Jen sem tam se někdo pokusí načerno vydělat něco do klobouku, dříve nebo později je ale umlčen Městskou policií.

Tak nevím, jak to dělaly dřívější generace. Tolik muzikantů vyrostlo na chodníku a tolik dobré muziky se zrodilo v prostředí, kde se shlukli lidé dokola a ke štěstí jim aspoň na chvíli stačilo to, že mohli sdílet radost. Bez povolení.