Riziko povolání
Provozovatelé lyžařských areálů mají pro tentokrát smůlu. Neuspěli s žádostí, aby jim stát pomohl zmírnit finanční ztráty z letošní špatné zimy. Navrhovaný garanční fond, ze kterého by čerpali nízkoúročné půjčky na splácení svých úvěrů, nakonec Ministerstvo pro místní rozvoj nezaloží. Stát se zachoval správně, myslí si autor následující poznámky.
Pamatujete ještě na loňskou zimu? Sníh se na horách i v ulicích měst držel nepřetržitě od Silvestra až do Velikonoc. Taková báječná sezóna navnadila beskydské i jesenické vlekaře natolik, že začali masivně investovat do modernizace svých areálů. Nová sněžná děla, vleky a dokonce i čtyřsedačkové lanovky. Pro lyžaře velmi příjemná záležitost. Koho by netěšily pohodlnější podmínky na sjezdovkách?! Sněžná děla zvyšují množství bílé pokrývky, přibývající vleky zkracují fronty a nové sedačkové lanovky šetří nohy lyžařů.
Na první pohled pohoda. Ta ale platí jen do chvíle, kdy do hor přijedou lidi. V letošní sezóně se tam nehrnuli. Neměli důvod. Po sněhu skoro ani památky a dnů, kdy se dalo lyžovat, bylo velmi poskrovnu. Letošní zima se prostě nevydařila. Pro lyžaře to nebyl velký problém, maximálně si občas zanadávali. Za to vlekaři řeší existenční potíže. Když nejsou lidi, nejsou peníze. A bez peněz se těžko splácejí zmíněné velké úvěry.
Proto vlekaře v zoufalství napadlo, že by jim mohl pomoci stát. A odvolávali se přitom na zemědělce, kterým stát nepřízeň počasí taky tu a tam kompenzuje. Ale abych vlekařům nekřivdil. Nežádali o klasickou dotaci na pokrytí ztrát, jak se občas mylně informovalo. Chtěli garanční fond, ze kterého by mohli čerpat půjčky s nízkým úrokem na splácení svých dluhů. Stát ale pochopil, že i půjčky s nízkým úrokem jsou zvýhodněním jedné podnikatelské skupiny před jinými. A problémy s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nebo přímo s Evropskou unií kvůli tomu mít rozhodně nechtěl.
Vlekaři si svůj obor podnikání vybrali sami a dobrovolně. Musí tedy počítat i s rizikovými faktory, v tomto případě se špatným počasím. Kdyby stát odškodňoval každého, kdo se dostal do nějakých třeba i nezaviněných potíží, přišel by brzo na buben. Vlekařům nezbývá než doufat, že podobně mizerná zima jako ta letošní se hned tak nebude opakovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.