Roberta Roman: Písně promlouvající ke každému, kdo má srdce

Francouzům se vlastně nemůžeme divit: na hromadném zatýkání vlastních občanů s tragickými následky se aktivně podíleli a k hanbě z činu označeného za zločin proti lidskosti se od konce války neochotně přiznávali velmi dlouho. „Tato historická událost, naše historická událost, je v národním příběhu o druhé světové válce zapomenuta a dodnes není součástí školních osnov,“ píše se na webové stránce města Marseille.

„Tyto temné chvíle navždy znesvětily naši historii. Ano, krvavému běsnění okupantů sekundovali Francouzi a francouzský stát,“ pronesl omluvně teprve v roce 1995 prezident Jacques Chirac a uznal odpovědnost Francie za válečné deportace Židů.

„Marseille je domovem mezinárodních banditů. Představuje rakovinou Evropy a Evropa nebude nadále žít, dokud od nich  Marseille nevyčistíme,“ znělo z Berlína, obávajícího se narůstající odbojnosti vojensky strategického města a čtvrtí v okolí Starého přístavu, považovaných nacisty za doupata podlidí, bolševiků, emigrantů a odbojářů.

Centrum jihofrancouzského regionu Provence bylo vždy přirozeně otevřené světu a jeho kosmopolitní ráz odjakživa dotvářeli přistěhovalci. Neapolitánci se v 19. století usadili nedaleko Starého přístavu a protože ve čtvrti Saint-Jean převládali, začalo se jí říkat Malá Neapol. Středomořská komunita, tvořená také Židy, Severoafričany, Korsičany a francouzskou dělnickou třídou se proměnila v uzavřené chudinské ghetto, na které zbytek Marseille pohlížel s despektem. Čtvrť se proto stala terčem mnoha xenofobních a politických kampaní. A když se na ni Hitler zaměřil, ve skutečnosti názorově ladil s částí radnice, snažící se Malou Neapol vymazat z mapy města už dávno. „Pro jednou udělali Němci správnou věc,“ tradovalo se mezi kolaboranty se záluskem na lukrativní pozemky.

Na „radikálním a úplném řešení“ se na příkaz Vichistické vlády s jednotkami SS podíleli tisíce francouzských policistů a úředníků osobně vedených šéfem policie René Bousquetem. Operace Sultan začala 22. ledna 1943 hromadnou persekucí po celém městě, zvlášť však v okolí Starého přístavu a hermetickým obklíčením čtvrti Saint-Jean. Desítky tisíc zatčených bylo v dobytčích vagonech násilně převezeno do internačního tábora Fréjus, kde se podrobili selekci a  Židy úřady deportovali rovnou do vyhlazovacích táborů. Následovala totální evakuace Saint-Jean, její zavrženíhodné vyrabování a srovnání se zemí za pomocí výbušin.

„Zničení historické kolébky Marseille bylo provedeno po vzájemné dohodě a v harmonickém porozumění mezi oběma stranami: Francie povolila Němcům deportovat Židy a ti jim na oplátku pomohli zlikvidovat čtvrť, na jejíž obnovu už dávno existovaly urbanistické plány,“ píše se v bookletu alba skládající hold historickému vztahu dvou středomořských měst: Marseille a Neapole. Roberta Roman vybrala písně nejrůznějších autorů vztahující se k tématu operace Sultan, emigraci, Neapolitáncům a tangu – hudbě promlouvající ke každému, kdo má srdce.

Italská kytaristka se obklopila vynikajícími instrumentalisty a ráz písni určují intenzivní emoce přizvaných zpěváků a raperů z obou břehů Středozemního moře: legendární leader vokálního souboru Lo Còr de la Plana Manu Théron, Akhenaton ze skupiny IAM, raper Lucariello známý ze seriálu Gomora nebo dvě hvězdy neapolské scény: Petra Magoni a Raiz.