Rodičovské svaly

Každý rok se u nás opakují případy, kdy vystresované dítě přistoupí k nouzovému řešení. V lepším případě se několik dnů vyhýbá domovu, v tom horším se rovnou pokusí o sebevraždu. Mnohdy bohužel úspěšně. Přiznávám se, že mi takové smutné zprávy v novinách nebo v televizi vždycky pořádně hnou žlučí. Jakým právem rodiče zahánějí vlastní děti do úzkých?! Copak je to pro ně takové překvapení, že jim kluk nebo holka přinese na vysvědčení čtyřku z matematiky? Jestli ano, tak jsou to mizerní rodiče.

Mám v tomto směru teorii, že nejkrutější bývají na své potomky ti, kteří sami jako školáci procházeli s odřenýma ušima. Právě oni obvykle mívají krátkou paměť. I kdyby ji ale měli dobrou, tak je přece nic neopravňuje k tak ubohému postoji. Tito prosťáčci si myslí, že nesmyslnou přísností předejdou příštím průšvihům s vysvědčením. Nadělají však více škody než užitku. Ale bohužel nemají na to, aby to pochopili. A tady bych vyzval všechny další rodinné příslušníky, čili babičky, strejdy, tetičky, dědečky a já nevím koho ještě, aby v takové rodině zasáhli. Když si svou omezenost neuvědomují ti, kterých se to týká, měli by je na to důrazně upozornit ostatní blízcí.

Vždyť se přece neděje nic tak strašného. Kolik později slavných lidí mělo mizerné vysvědčení a kam to nakonec dotáhli! Třeba takový Albert Einstein propadal z matematiky. Pokud se nad tím soudný člověk zamyslí, pak musí nutně dojít k závěru, že špatná známka na vysvědčení je pořád jen obyčejnou číslicí na trochu lepším papíru. Za pár let nemusí znamenat vůbec nic. Moc prosím, abychom to měli na paměti!