Rozkoše černého rizika

18. srpen 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Cestování v městských hromadných dopravních prostředcích je většinou docela fádní záležitost. Oživení přináší až vstup revizorů. Své o tom ví autor následující poznámky.

0:00
/
0:00

Tramvají cestuji do práce každý všední den a někdy i o víkendu. Většinou zabodnu oči do nějakých novin a okolí si moc nevšímám. Až teprve hlasité zvolání "Přepravní kontrola, předložte prosím jízdenky" mě vytrhne z čtenářské aktivity. Podobně jako nedávno.

Do tramvaje nastoupili dva revizoři, každý z jedné strany vozu. Byl jsem samozřejmě v klidu, protože jsem měl platný měsíčník. Ale zajímavé bylo pozorovat ostatní. Někteří začali zmatečně hledat patřičný doklad, jiní si ho bez nejmenších potíží přichystali. Byli i takoví, kteří nedělali vůbec nic a jen rezignovaně čekali na svůj ortel. Jako přibližně dvacetiletý mladík, který seděl přesně uprostřed tramvaje. Jak jsem později pochopil, jeho poloha rozhodně nebyla náhodná.

Když revizoři vyřkli zmíněnou větu, střetli jsme se spolu na okamžik očima. Byl z nich cítit určitý neklid. Tip na černého pasažéra mi v jeho osobě vyšel. On se ale velmi rychle vzpamatoval a sehrál pokerovou partii. Trup absolutně nehybný, jen hlavu velmi pozvolna pootočil tak, aby zjistil kolik je ve voze lidí. Bylo nás tam asi dvacet. Revizoři brali jednoho po druhém. Přemýšlel jsem za dotyčného kluka, jak z prekérní situace vybruslí. Vyšlo mi, že jeho jedinou záchranou by bylo, kdyby revizoři přistihli nějakého člověka bez platné jízdenky dříve než jeho. A přesně to se stalo. Na začátku i na konci tramvajového vozu se jiní černí pasažéři skutečně vyskytli. A revizoři se u nich samozřejmě zdrželi. Byla to sice jen chvilka, ale chlapci stačila.

Tramvaj totiž stačila dojet na další zastávku a tam otevřít dveře. Mladík ledabyle vstal a jen tak jakoby mimochodem vystoupil z tramvaje. Nenápadnost sama. Po opuštění tramvaje zůstal stát na ostrůvku. To mě zaujalo. Na jeho místě bych se tam asi moc dlouho nezdržoval. A pak to přišlo. Dveře se zavřely a tramvaj se opět rozjela. V tu ránu se za ní chlapec rozběhl a spustil oslavný pokřik. Něco takového prostě nešlo neslyšet. Zbystřili i revizoři. Oba se na chlapce přes okno podívali. A on? Ještě v poklusu na ně udělal velikánský dlouhý nos! Načež jeden z revizorů mezi zuby zlostně procedil jediné, ale hodně slyšitelné slůvko - "Spratek!". Možností jak vnímat tuto autentickou historku je určitě více. Úsudek nechť si laskavý posluchač udělá sám.

autor: Michal Svatoš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.