Rytíři

Ještě se dvakrát vyspíme a už přijde Ježíšek. Takovou naivní dětskou radost už má z Vánoc málokterý z nás dospěláků. Zvláště my, ženy, tak nějak s obavami rozbalujeme balíček důvěrně známého tvaru, ve kterém opět nacházíme zcela stejné mýdlo, případně šampón. Tak, takhle si ten náš rytíř představuje lásku? proběhne hlavou nejedné z nás. Právě pro vás, dámy, mám následující příběh. Není totiž většího důkazu lásky než boj našich rytířů v předvánočních supermarketech. Náhodou jsem vyslechla dialog dvou těchto životem zmožených bojovníků. Vybírám jen nejlepší perly. Tak například zkušenější manžel poučuje evidentního vztahového zelenáče: Obchodem musíš zásadně procházet s lístkem v jedné ruce a mobilem v druhé, protože ti ještě z domova přicházejí upřesňující požadavky. Někdy je i takový nákupový matador v úzkých. Zoufalým hlasem se svého kolegy ve frontě před pokladnou ptá: Kde by jsi hledal kopr ve skleničce? No řekni. Strouhanku, to už vím, ta je zcela nelogicky u rohlíků a ovesné vločky jsou na rozhraní oddílu mouky a džemů... Mladý novomanžel se hlasem svíraným hrůzou ptá: A jak dlouho ti takový velký nákup trvá? Už jsem to stáhnul na hodinku a něco. I s parkováním, pyšní se zkušený ženáč. No řekněte, není právě toto tím největším vánočním dárkem?