S kokoskou na hlavě

31. květen 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Představa, že se z vyjížďky na kole či kolečkových bruslích nevrátíte po svých či dokonce vůbec, je bez diskuzí úděsná. Přesto se takové nešťastné věci dějí a o mrtvých či vážně zraněných pak lidé čtou či slyší ve zprávách. Jak málo stačí k tomu, aby se neštěstí stalo, a jak málo naopak k tomu, aby se mu člověk vyhnul?

0:00
/
0:00

Jen v kraji se v posledních dnech stalo pár nehod, které by všem lehkomyslníkům měly před očima blikat jako ten nejčervenější vykřičník. Dva cyklisté zemřeli na Novojičínsku. Neustáli návrat z restaurace domů a z kola prostě nešikovně spadli. Je asi naivní si myslet, že pantáta, který jede na bicyklu na večerní partičku karet a pivko, bude mít na hlavě cyklistickou helmu. Ale na druhou stranu - právě ta jim třeba mohla život zachránit.

Jenže přilbu, kterou si asi na hlavu nenasadí postarší strejci, mohla klidně mít patnáctiletá dívenka z Ostravy, která se před týdnem vážně nabourala při jízdě na kolečkových bruslích. Pád nemusel skončit tak špatně, kdyby si dostatečně chránila hlavu, konstatoval mluvčí fakultní nemocnice. Zákon to sice nenařizuje, ale podle lékařů by bruslaři nikdy neměli jezdit bez chráničů kloubů a helmy. Jenže co by bylo, kdyby...

Možná na to lidé časem přijdou a stejně jako se třeba dnes mládež nestydí za kdysi tak posmívaná zubní rovnátka, která se dokonce už i stala módním hitem, nebude jim dělat problém jezdit s "kokoskou" na hlavě. Byť udělá vizáž takovou a makovou.

Varováním budiž také statistiky policie. Například při loňských dopravních nehodách, jak uvádí agenturní zpráva, zemřelo 83 cyklistů, 505 bylo těžce zraněno a 2850 si léčilo lehké zranění. Nehody při jízdě na kole stály také život pět dětí do patnácti let a pozor! Čtyři z nich neměly bezpečnostní přilbu. Policejní záznamy také uvádějí, že nejčastěji si cyklisté poraní hlavu a obličej.

Takže? Raději přilbu přes nagelovaného ježka a načesanou trvalou než se nevratně usadit v nejčernějších policejních číslech. A nést se pak můžete stejně bezstarostně jako děcka s barevnými zubními aparátky, křenící se vesele z televizních reklam, obálek časopisů či prosté školní lavice.

autor: Petra Marková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.