Saigon Soul Revival: Zlatá éra žluté hudby

Ho Či Minovo město se kdysi jmenovalo Saigon a tvořilo metropoli Jižního Vietnamu bojujícího proti tomu Severnímu. O téhle hodně kruté válce jste pravděpodobně slyšeli: sever země po převratu v roce 1964 ovládli komunisté, a protože se to Američanům nelíbilo, do roku 1973 bojovali na straně kapitalistického Jihu. Během pobytu amerických vojáků s potřebou i během války poslouchat svou hudbu se kluby a restaurace tehdejšího Saigonu otřásaly americkým psychedelickým rockem, soulem, blues a ve velké oblibě byl Carlos Santana. Vietnamci jako správní obchodníci na to okamžitě zareagovali: zprvu zakládali kapely hrající v angličtině věrné originály, na ně ale brzy navázali už vietnamsky zpívající umělci, nakonec nadobro opouštějící kopie The Beatles, Pink Floyd, The Doors, Jamese Browna nebo Jimi Hendrixe a pouštějící se do skládání vlastních skladeb, zahrnující také velkou oblibu tanga a kubánského romantického bolera.

Drželi se sice západních rockových vzorů, stále víc se jim do toho ovšem zaplétaly vietnamské tradiční vlivy, nástroje a do textů pak válečná realita s protikomunistickou rétorikou. V tu chvíli vznikla z našeho pohledu velmi bizarní, za to pro Jihovietnamce v podstatě revoluční moderní popmusic s vlastními, nesmírně oblíbenými zpěváky a kapelami. Aby se odlišili od rudého Severu, říkali jí žlutá hudba (Nhạc Vàng), pro soundtrack mladé generace se nicméně později ujal název zlatá. Asi netřeba zdůrazňovat, že s koncem války v roce 1975 tenhle dekadentní kapitalistický výstřelek sjednocené zemi nově vládnoucí komunisté okamžitě zakázali a zlatá hudba přestala existovat. Většina hudebníků se přidala k emigrační vlně a tisíce nahrávek skončilo na smetištích. O jakékoliv archivaci nemohla být ze strany komunistů obávajících se podvratnosti zlaté hudby pochopitelně ani řeč.

Šrouby se povolily až koncem 90. let, nové revivalové kapely nucené revidovat texty a podléhající státní cenzuře vznikly ale mnohem později. Velký třesk přišel s albovou kompilací archivních nahrávek Saigon Rock & Soul: Vietnamese Classic Tracks 1968–1974 vydané v roce 2010 americkým labelem Sublime Frequencies a ve velkou událost s mezinárodním dosahem se o sedm let později proměnily alba Saigon Supersound sestavené německým sběratelem Janem Hagenkötterem, kvůli pátrání dokonce několik let žijícím ve Vietnamu. V téže době na scénu vstoupila částečně z exulantů složená skupina Saigon Soul Revival s hlasem zpěvačky Nguyen Anh Minh a s potřebou vyhnout se pasti běžné tribute kapely.

O převzatých skladeb ze zlaté éry nebo pouze do not zapsaných rarit postupně přešla k vlastní tvorbě oddané ovšem zvuku, duchu a estetice 70. let. Pětice nepracuje s moderními studiovými efekty, u kytar a kláves se snaží přiblížit minulosti a do textů zanést současnost; doma pochopitelně v rámci možností socialistického zřízení, v zahraničí už o něco odvážněji, jenomže to z vietnamských textů stejně nikdo nepozná. Na evropském turné si Saigon Soul Revival získal hlavně pozornost svým citlivým přístupem k retru a skupině se dostalo dokonce ocenění ve výroční anketě britského magazínu Songlines.

Skupina debutovala v roce 2019 albem Họa Âm Xưa posouvající zlatou éru do budoucnosti: hostovali na něm bývalí slavní zpěváci, kytary doprovázely tradiční nástroje a zpěvačku v připomínce 21. století raper Blacka. Novinka Mối Lương Duyên je už plně v režii Saigon Soul Revivalu a zlatá hudba tím pádem začala žít novým životem.