Senegal a různorodá hudba Cheikha Lô

Zpěvákovi, skladateli a bubeníkovi právě vyšlo remasterované debutové album Né La Thiass a co těší nejvíc, vedle vystoupení na Colours of Ostrava přijal pozvání také na Czech Music Crossroads.

Do Senegalu jsme se vydali se Zlatou Holušovou a Petrou Hradilovou na Cheikhovo pozvání, s doporučením navštívit jazzový festival v Saint-Louis, 300 kilometrů od Dakaru vzdáleném městě chráněném UNESCO. Zážitek nad zážitky, to nepochybně, nicméně většinu času jsme strávili na předměstí hlavního města Dakaru, ve spleti uliček, v nichž zabloudit je naprosto normální a kde Cheikh, daleko od moderního centra, žije.

Všude, jako láva, protéká písek, po ulicích zase proudí směs pestrobarevně oblečených lidí, koňských povozů, aut, typických otřískaných žlutých autobusů a náklaďáků, daleko po záruční lhůtě. Žádné semafory, ani značky, občas jen kruhový objezd a přitom se vše obejde bez křiku a havárií.  Brzy vám dojde, že všechen ten zdánlivý chaos zdůrazněný usilovným troubením má svůj řád – stejně jako život v Senegalu, zemi ležící na břehu Atlantického oceánu, obývané nesmírně pohostinnými, přátelskými a navzdory značné chudobě, nikoliv beznadějnými, osudem kde dnu staženými lidmi. V jejich tvářích převládá úsměv a vyrovnání.

Na žebráky tu prakticky nenarazíte a co vás možná zaskočí, tak od rána do večera sportující mládež. Ještě na něco se připravte: všudypřítomnost mouridismu, mírumilovné senegalské verze súfijského islámu.

Cheikh Lô vyšel do ulic|foto: Jiří Moravčík

Bratrstvo mouridů založil koncem 19. století asketa Cheikh Ahmadu Bamba a architektem jeho vize namísto modlení pracovat, se stal Cheikh Ibrahim Fall, duchovní vůdce odnože Baye Fall. Jeho stoupence poznáte na první pohled: nosí dready, barevné oblečení a na krku jim visí portréty marabutů, které vzývají. Nedodržují ramadán, nemodlí se pětkrát denně, ženy nechodí zahalené, pijí alkohol, kouří marihuanu a hudba je pro ně vším. Zpívat a tančit je povoleno. „Držíme se jen Bambova hesla: pracuj jako bys měl žít navěky a modli se, jako bys měl zítra zemřít,“ vysvětlil nám Cheik Lô, když nás provázel po svém domě. Obrázky marabutů se tu na stěnách střídají s připomínkami jeho hudebních úspěchů a potěšilo nás, že také sbírá visačky z festivalů, kde vystupoval.

Dům Cheikha Lô|foto: Jiří Moravčík

Kazetu Ne la thiass vydal Cheikh v roce 1995. Dosud nepříliš známému hudebníkovi, získávajícímu do té doby zkušenosti hlavně v Paříži jako nájemný bubeník, ji produkoval jeho celoživotní přítel, zpěvák Youssou N´Dour. Půjčil mu dokonce své muzikanty: kytaristu Oumara Sow, bubeníka Babacara Faye a hráče na talking drum Assane Thiama. Rok na to už album ve formátu cédéčka vyšlo u respektovaného britského labelu World Circuit.

Majitel a producent Nick Gold se nedávno rozhodl přelomovou nahrávku senegalské hudby k Cheikově radosti znovu vydat v remasterované podobě a ke všemu ve vinylové verzi. Nikdy předtím slyšeným mixem senegalského stylu mbalax, nigerijského afrobeatu, konžské rumby, ghanského highlife, ale i flamenka a funky, se přelívají jak jemné melodické nálady, tak kubánské rytmy. „Odmalička jsem poslouchal v rádiu kubánskou hudbu, protože jsem v ní slyšel  Afriku a dodnes mě hudba z Kuby zajímá,“ vyprávěl nám Cheikh a na otázku, kde se v něm taková směs vzala, odpověděl: „Víte, že pocházím z Burkina Faso, jakési křižovatky západní Afriky a tam se vždycky hrála různorodá hudba.“

Když jsme vyšli na střechu jeho domu, došla řeč na Youssou N´Doura. „Nevidíme se často, ale telefon mě vezme vždycky. Už je někde jinde. Patří mu největší senegalské noviny a rádia, dal se na politiku a vlastní i banku. Pořád ale podporuje mladé hudebníky.“

A co říkáte tomu, že N´Dour vydává alba ve dvou verzích – senegalské a západní – a podobně to má s koncerty? „Představa, že by hrál v zahraničí a doma odlišnou hudbu je pro mě nemyslitelná,“ doslova odsekl Cheik. Během našeho senegalského pobytu jsme zažili dva jeho koncerty a nemohli se zeptat, proč sedí vzadu za bicími, když si ho pamatujeme jako frontmana vepředu s kytarou. „Mám skvělé muzikanty, tvoříme jednu rodinu a už mě nebaví, aby se všechna pozornost soustředila jen na mě.“

Ačkoliv našimi hlavními průvodci a hostiteli byli Cheik se svým manažerem, báječným chlapíkem Matarem, co chvíli se k nám připojili další muzikanti. „Ahoj, jak se máte a jak se vám líbí v Senegalu?“ zahlaholil na nás bájný kytarista Oumar Sow a vyprávěl, jak s Cheikem natáčeli jeho první album. A věčně usměvavý saxofonista Wilfried, který léta hrál s Youssou N´Dourem, nás pozval na koncert své kapely Gestu Groupe. Oba dnes stojí po Cheikhově boku a dorazí i do Ostravy.