Senegal a různorodá hudba Cheikha Lô
Symbolem západoafrického Senegalu je mohutný strom baobab, okolo jehož kmenu se prý můžete vydat na cestu kolem světa a národními hrdiny hudebníci. Když se třeba s Cheikhem Lô vydáte na ulici, počítejte s tím, že ho lidé budou objímat, fotit se s ním, žádat o požehnání a zažili jsme situaci, kdy se davem prodral mladík, aby mu vyčistil boty.
Zpěvákovi, skladateli a bubeníkovi právě vyšlo remasterované debutové album Né La Thiass a co těší nejvíc, vedle vystoupení na Colours of Ostrava přijal pozvání také na Czech Music Crossroads.
Do Senegalu jsme se vydali se Zlatou Holušovou a Petrou Hradilovou na Cheikhovo pozvání, s doporučením navštívit jazzový festival v Saint-Louis, 300 kilometrů od Dakaru vzdáleném městě chráněném UNESCO. Zážitek nad zážitky, to nepochybně, nicméně většinu času jsme strávili na předměstí hlavního města Dakaru, ve spleti uliček, v nichž zabloudit je naprosto normální a kde Cheikh, daleko od moderního centra, žije.
Všude, jako láva, protéká písek, po ulicích zase proudí směs pestrobarevně oblečených lidí, koňských povozů, aut, typických otřískaných žlutých autobusů a náklaďáků, daleko po záruční lhůtě. Žádné semafory, ani značky, občas jen kruhový objezd a přitom se vše obejde bez křiku a havárií. Brzy vám dojde, že všechen ten zdánlivý chaos zdůrazněný usilovným troubením má svůj řád – stejně jako život v Senegalu, zemi ležící na břehu Atlantického oceánu, obývané nesmírně pohostinnými, přátelskými a navzdory značné chudobě, nikoliv beznadějnými, osudem kde dnu staženými lidmi. V jejich tvářích převládá úsměv a vyrovnání.
Na žebráky tu prakticky nenarazíte a co vás možná zaskočí, tak od rána do večera sportující mládež. Ještě na něco se připravte: všudypřítomnost mouridismu, mírumilovné senegalské verze súfijského islámu.
Bratrstvo mouridů založil koncem 19. století asketa Cheikh Ahmadu Bamba a architektem jeho vize namísto modlení pracovat, se stal Cheikh Ibrahim Fall, duchovní vůdce odnože Baye Fall. Jeho stoupence poznáte na první pohled: nosí dready, barevné oblečení a na krku jim visí portréty marabutů, které vzývají. Nedodržují ramadán, nemodlí se pětkrát denně, ženy nechodí zahalené, pijí alkohol, kouří marihuanu a hudba je pro ně vším. Zpívat a tančit je povoleno. „Držíme se jen Bambova hesla: pracuj jako bys měl žít navěky a modli se, jako bys měl zítra zemřít,“ vysvětlil nám Cheik Lô, když nás provázel po svém domě. Obrázky marabutů se tu na stěnách střídají s připomínkami jeho hudebních úspěchů a potěšilo nás, že také sbírá visačky z festivalů, kde vystupoval.
Kazetu Ne la thiass vydal Cheikh v roce 1995. Dosud nepříliš známému hudebníkovi, získávajícímu do té doby zkušenosti hlavně v Paříži jako nájemný bubeník, ji produkoval jeho celoživotní přítel, zpěvák Youssou N´Dour. Půjčil mu dokonce své muzikanty: kytaristu Oumara Sow, bubeníka Babacara Faye a hráče na talking drum Assane Thiama. Rok na to už album ve formátu cédéčka vyšlo u respektovaného britského labelu World Circuit.
Majitel a producent Nick Gold se nedávno rozhodl přelomovou nahrávku senegalské hudby k Cheikově radosti znovu vydat v remasterované podobě a ke všemu ve vinylové verzi. Nikdy předtím slyšeným mixem senegalského stylu mbalax, nigerijského afrobeatu, konžské rumby, ghanského highlife, ale i flamenka a funky, se přelívají jak jemné melodické nálady, tak kubánské rytmy. „Odmalička jsem poslouchal v rádiu kubánskou hudbu, protože jsem v ní slyšel Afriku a dodnes mě hudba z Kuby zajímá,“ vyprávěl nám Cheikh a na otázku, kde se v něm taková směs vzala, odpověděl: „Víte, že pocházím z Burkina Faso, jakési křižovatky západní Afriky a tam se vždycky hrála různorodá hudba.“
Když jsme vyšli na střechu jeho domu, došla řeč na Youssou N´Doura. „Nevidíme se často, ale telefon mě vezme vždycky. Už je někde jinde. Patří mu největší senegalské noviny a rádia, dal se na politiku a vlastní i banku. Pořád ale podporuje mladé hudebníky.“
A co říkáte tomu, že N´Dour vydává alba ve dvou verzích – senegalské a západní – a podobně to má s koncerty? „Představa, že by hrál v zahraničí a doma odlišnou hudbu je pro mě nemyslitelná,“ doslova odsekl Cheik. Během našeho senegalského pobytu jsme zažili dva jeho koncerty a nemohli se zeptat, proč sedí vzadu za bicími, když si ho pamatujeme jako frontmana vepředu s kytarou. „Mám skvělé muzikanty, tvoříme jednu rodinu a už mě nebaví, aby se všechna pozornost soustředila jen na mě.“
Ačkoliv našimi hlavními průvodci a hostiteli byli Cheik se svým manažerem, báječným chlapíkem Matarem, co chvíli se k nám připojili další muzikanti. „Ahoj, jak se máte a jak se vám líbí v Senegalu?“ zahlaholil na nás bájný kytarista Oumar Sow a vyprávěl, jak s Cheikem natáčeli jeho první album. A věčně usměvavý saxofonista Wilfried, který léta hrál s Youssou N´Dourem, nás pozval na koncert své kapely Gestu Groupe. Oba dnes stojí po Cheikhově boku a dorazí i do Ostravy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.