Síťová etiketa

16. srpen 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Počítačová gramotnost je už dnes považována za samozřejmost. Přitom ještě tak před deseti lety se většina z nás s výpočetní technikou setkávala spíše skrz časopisy a nebo na specializovaných pracovištích. S počítačem tedy dnes umí zacházet kdekdo. Jaká je ale úroveň novodobé komunikace?

Posílání e-mailů je u mnoha lidí na denním pořádku. Ať už pracovních nebo jen tak pro zábavu. Někdy je však úroveň dopisu novodobé pošty dosti podivná. Někdy chybí třeba oslovení, jindy použije uživatel kódování jazyka, které způsobí, že adresát obsah luští se stejným úsilím jako vědci egyptské hieroglyfy. Tomu ale už brzy bude zřejmě konec. Tedy - pokud budete chtít zůstat na úrovni.

Ve veřejné sféře se totiž stále častěji objevuje výraz "netetiketa" neboli síťová etiketa. Zatím ještě nemá formu závazného pravidla, kterým jsou všichni povinni se řídit. Jedná se pouze o soubor rad a doporučení, kterými se řídit můžeme, ale taky nemusíme. Narozdíl od psaní klasického úředního dopisu - nebo ještě lépe psaní žádosti, odvolání proti čemukoliv.

Ale je docela možné, že za pár let se budou děti ve škole učit, jak správně napsat mail, jakou mu dát formu. A budou za to dostávat jedničky či pětky. Tak jako je dostávala naše generace, když se ve škole učila psát úřední dopis.

Myslím, že je to tak dobře. Čím častější a rozšířenější je využití čehokoli, tím potřebuje jasnější pravidla. Jako třeba jízda autem. Tu před sto lety taky asi nikdo moc neřešil. Teď jsou tedy na řadě pravidla síťové komunikace. A čím dřív, tím líp.

autor: tif
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.

Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu

Osudy dobrého vojáka Švejka

Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET

Koupit

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser