Škola v létě

Univerzita se svými programy otevírá veřejnosti a přibližuje se tak logicky centru vzdělanosti, ve kterém se scházejí různí lidé z celého města. Na začátku bylo skloubení pragmatismu s altruismem - tedy byla možnost čerpat peníze z evropských fondů a lidé z univerzity a krajského úřadu chtěli pomáhat. Vzniklo několik nápadů, které se časem proměnily ve skutečnost. Pedagogové například školí učitele, jak zvládat běžné denní psychologické poradenství. Školy mají většinou jen jednoho poradce a ten všechny situace nezvládne. Díky projektu tak může třeba i matematik nebo angličtinář zasáhnout ve sporu mezi dětmi, učiteli, rodiči a ředitelem. A jestli je taková pomoc potřebná? To zjistíte, když o přestávce nakouknete do kterékoli školy.

Lidé z univerzity šli ale dál. Napadlo je, proč nenabídnout pomoc skupinám lidí, kteří žijí tak trošku na okraji. Lidem, kteří nemají stejné možnosti, jako ostatní. Nemohou se volně pohybovat a nemají šanci třeba pořídit si počítač a naučit se na něm pracovat. Počítačovou pracovnu proto zřídili v ostravské věznici. Odsouzenci si během trestu mohou doplnit vzdělání a pracovat na sobě. Myslím, že to by měl být smysl nápravného zařízení. Ovšem mezi frekventanty počítačových kurzů jsou i děti z dětských domovů a výchovných ústavů. Samozřejmě na hodiny nedocházejí do vězení, ale přímo na univerzitu. A jestli je to baví? Ano. V domovech se dostanou jen ke starým strojům vyřazeným z bank, kdežto v učebně se jim otevírá celý bezbřehý prostor ohraničený snad jen nulami a jedničkami. A navíc - jsou na akademické půdě. A to člověku dodá sebevědomí. Potřeba zdokonalit se a naučit se něčemu novému je dokonce silnější než potřeba prázdninového lenošení.