Skrblík

Občas se stane, že vás osloví třeba někdo z přátel a potřebuje s něčím pomoci, něco udělat. Je to jiná situace, než kdyby to byl někdo cizí a nabízel melouch, fušku, boční výdělek třeba o víkendu, prostě práci. Když to potřebuje kamarád, tak se prostě vezme nářadí a jde se pomáhat. Samozřejmě, pokud to čas dovolí. Potkal jsem nedávno kamaráda z mládí, chodili jsme spolu do hospůdky a na diskotéky, popíjeli vínko a spávali na vandru pod širákem. A ten mi povídal, že si na vodařskou práci ve svém rodinném domku pozval dalšího našeho kamaráda, třetího z té dávné party, a ten mu naúčtoval takovou cenu, že by se za to styděl i cizí řemeslník. Říká se , že peníze kazí charakter. Ten kdo jich má hodně a hromadí, kolikrát zapomene na to, že obrat kamaráda znamená, že ho vícekrát už neuvidí. Ten druhý si to pamatuje po zbytek svého života a na takové ponížení nezapomene a navíc vás všude pomlouvá. Na druhé straně, proč by si řemeslník za svou práci neměl naúčtovat to, co pokládá za nutné. Když jsem stavěl dům, pomáhali mi lidé, které jsem nikdy před tím neznal. Byli to kamarádi mého tchána, našeho dědy a za práci pro tohoto člověka si řekli jenom to co pokládali za nutné. A ještě půl hodiny velkoryse odmítali i to málo, co potom dostali. Já měl tehdy v kapse opravdu jenom pár korun a většinu prací na domku jsem dělal s obětavou pomocí celé rodiny. A protože je pátek a před námi je víkend, možná právě teď přišel čas popřemýšlet nad tím, jestli někdo z vašich dobrých přátel a hodných příbuzných nepotřebuje s něčím nutně pomoci a třeba se stydí to říci, protože na brigádníky nemá peníze. Krásný víkend bez skrblíků vám přeje Artur Kubica.