Skřípot na Bazalech

Asi nikdo z nás se v životě nechce dostat do situace, kdy se vám v letadle ve výšce deseti tisíc kilometrů ozve nad hlavou z reproduktoru příjemný hlas letušky. Žádáme všechny cestující, aby se okamžitě připoutali. Došlo nám palivo. Pád z takových výšin musí asi hodně bolet, i když to je vlastně otázka.

No, v každém případě, když se fotbalový klub se suverénně nejvyšším rozpočtem ocitne v dolní polovině tabulky a další tým, který ještě před necelými dvěma lety šokoval svými výkony celou republiku, je na tom ještě hůře, bolí to zcela určitě. Pochopitelně hlavně fanoušky.

Ti ostravští mohou nad problémy Sparty mávnout rukou nebo dokonce škodolibě říct, dobře jí tak. Ale co Baník a jeho výkony? Dvanáct bodů z deseti kol je určitě hodně málo a co je podstatné, neodpovídá to možnostem týmu. Týmu, ve kterém jsou dva reprezentanti do 21 let, dva velezkušení bývalí reprezentanti, jeden reprezentant Slovenska a celá řada dalších kvalitních fotbalistů.

Hra Baníku už dávno nepřipomíná dobře seřízený stroj, ve kterém to jen občas zaskřípe. Skřípot je na Bazalech slyšet od prvních minut každého zápasu podzimní části ligy. Snad jen z výjimkou duelu se Zlínem.

Bylo by ovšem velmi naivní myslet si, že vydřené vítězství nad Jihlavou znamená pro mužstvo něco víc, než jen tři body do tabulky. Čtyři tisícovky fanoušků, kteří přišly Baník podpořit do ochozů, o tom ví své. Upracovaný výkon, nedůrazná koncovka a chyby v obraně. Ostravané byli až do konce zápasu mužstvem, které děkovalo za bod svému gólmanovi. Vstřelená branka v předposlední minutě pak jen důkazem toho, jak krutý vlastně i nespravedlivý umí být fotbal.

Hapalův tým si tentokrát vyhrát nezasloužil, to ovšem vůbec neznamená, že bych mu body nepřál. Naopak, jsem přesvědčen, že ostravský Baník nespadl z předloňských výšin tím, že by mu došlo palivo. To se jen ten dobře vyladěný stroj pokazil a jeho oprava ještě stále není u konce. Věřme, že už nebude trvat příliš dlouho.