Skryté dobroty

Karolina byla první. Logicky. Území leží přímo v centru města, denně kolem něho projíždí tisíce lidí. Než se začlo s dekontaminací, nerostlo tam téměř nic. Ani nejodolnějším z nejodolnějších rostlin se tam nedařilo, a tak i totální nevzdělanec mohl poznat, že je půda zamořená. Dnes už je oblast po někdejší koksovně více méně připraveno pro nové využití a architekti už vymysleli, jak bude nová část centra města vypadat.

V poslední době se ale informace o zamořených oblastech objevují jako houby po dešti. A nejen v Ostravě. V Kopřivnici si lámou hlavu s hekarovou skládkou, která v sobě skrývá snad všechny toxické prvky Mendělejevovy tabulky. Před třiceti lety tam Tatra vyvezla vše, co by dnes musela složitě a draze likvidovat. Ve své době obvyklá praxe, s ekologií si tenkrát nikdo hlavu nelámal. Co všechno pak odplavila řeka Ostravice, už dnes asi nikdo nezjistí.

Jenomže Ostravici řešit nemusíme. Narozdíl třeba od bývalých Urxových závodů nebo fifejdských lagun. Stát to bude stát miliardy korun, o kterých si nejsem tak úplně jistý, že je má. Pochopitelně se nabízí možnost finanční spoluúčasti majitelů firem, které za kontaminaci mohou. To mi ale taky nepřijde úplně v pořádku. Ti současní totiž nemuseli o těchto ekologických zátěžích z minulosti vůbec vědět.

Tak co tedy? Každopádně zlikvidovat, dekontaminovat. Ale pokud se to má platit ze státních peněz - potažmo z našich kapes, tak ať se to aspoň udělá pořádně.