Snad se ledy pohnou

Nebylo tomu tak dávno, kdy policisté kruté bití a ponižování ženy vlastním mužem zlehčovali větami typu - "Co když si to vymyslela?" nebo "Do domácích půtek nám nic není." Ta doba je naštěstí pryč. Nevládní organizace dlouhé roky vyvíjely urputný tlak na legislativce, aby se to změnilo. A vyšlo to. Policisté už mohou agresora z domu vykázat a právě v našem kraji to dělají nejčastěji. A změnilo se i něco jiného. Policisté sami upozorňují na další mezeru v zákonech. Jak jsem tomu byla nedávno svědkem na mezinárodní konferenci o domácím násilí v Ostravě. V čem je problém? Uvedu příklad. Žena sebere poslední kousky odvahy a skutečně začne neúnosnou situaci řešit. Policisté tyrana vykážou z domu. Žena třeba podá návrh na rozvod. Jenže agresor ubližuje dál. Nejsou to už modřiny, je to zlovolné pronásledování. Cizím slovem stalking. Chodí za ní, píše jí vulgární esemesky. Peklo pokračuje. U nás totiž neplatí to, co znáte z amerických filmů, kdy ctihodný soudce rozhodne, že násilník se nesmí přiblížit k oběti více než například na dvacet metrů. U nás takový zákon nemáme. Dobré je, že na jeho absenci už jsou schopni upozornit i sami policisté. Tak snad se ledy pohnou.