Sněhové podnikání

Když prohlížím loňské fotky, je mi smutno. V tuto dobu jsme se proháněli na lyžích na kopci, posteskl si včera jeden známý. Teď jenom doufá, že bude mít letos nebo začátkem příštího roku příležitost své nové lyže vyzkoušet. Vlekaři a provozovatelé sjezdovek se snaží udržet co nejvíce rekreačních sportovců na domácím sněhu. Nové vleky stavějí třeba v Řece na Třinecku. Přivezli tam zánovní zařízení z Rakouska a ke stavbě použili vrtulník. Teď věří, že helikoptéra nad horami nebude na dlouho jedinou atrakcí.

Dobrodružství na lanovce už letos prožili i v Bílé. Jediná čtyřsedačková lanovka v Beskydech se stala dějištěm velkého cvičení záchranářů. A to ještě předtím, než ji slavnostně otevřeli. Zařízení na vyvážení těch, kteří chtějí vzápětí sjet dolů, přišlo na sedmdesát milionů korun. Není to málo. Provozovatelé věří, že by se jim náklady mohly brzy vrátit. Zatím to tak nevypadá. Ve sjezdovkách, osvětlení, zasněžovací technice, stáncích s občerstvením a půjčovnách lyží jsou dobře ukryté peníze. V oblastech, kde spoléhají na zisky z turistiky, což platí o většině pohorských obcí, navíc spojují provoz rekreačních zařízení s pozvednutím životní úrovně. To je vznešeně řečeno, že ve službách zaměstnají lidi z obce. S něčím podobným počítají třeba v Bukovci na česko-polských hranicích. Vlek už stojí a firma, která ho má provozovat, si vybírá zaměstnance právě z řad místních lidí.

Sezónnost některých aktivit může podnikatelům zlomit vaz. Pokud nenabídnou nízké ceny a kvalitní služby, turisté budou dál dojíždět na rakouské, italské nebo francouzské sjezdovky. Pokud ale chtějí získat zpět investované peníze, případně ještě vydělat, musí zvednout ceny. Anebo se přimluvit tam nahoře, aby rychle nasněžilo. Jinak se začarovaný kruh nerozcyklí.