Souad Massi: Písně z doby, kdy šílenství přemohlo rozum

„Cítím se jako bych zemřela a znovu se narodila. Neměla jsem ale na výběr, musela jsem přežít," přiblížila alžírská zpěvačka Souad Massi myšlenkové jádro nového alba Sequana, se kterým vás seznámí Jiří Moravčík.

Vyjadřuje osobní rozpoložení, do kterého ji uvedl rozvod s manželem, ale také pocity úzkosti ze ztracení ve světě zmítaném ruskou agresí a nástupem autoritářských protofašistů rozsévajících strach, jehož průvodním jevem se stává rasismus a příklon k politickým alternativám postaveným na manipulativní lži. Na oko si proto na obalu přilepila sedmikrásku, symbol velikonočního znovuzrození, a album nazvala po galské bohyni řeky Seiny s mocí uzdravovat.

Nejintenzivnější, nejvroucnější, nejeklektičtější a nejpolitičtější, v podstatě mezník dosavadní kariéry Souad Massi. Tak zní obecný verdikt nad albem natočeným s britským kytaristou Justinem Adamsem. Nejpolitičtější? Jistě, nezapomínejme na zpěvaččinu dávnou přezdívku berberská Joan Baez, připomínku, jak odvážně dokázala Souad v minulosti reagovat na hrozby islámských fundamentalistů, kvůli kterým musel utéct do Francie, a v textech napadat zkorumpované politiky, sexismus, týrání žen, ničení přírody a zhovadilost válek. Nehledě na to, jak vypjaté atmosféře nástupu Islámského státu dokázala čelit albem El Mutakallimun, na němž vzdala poctu arabským básníkům stavějícím proti náboženskému tmářství víru s rozumem. Za politikařením Souad si však nepředstavujte přímé rány na solar, vždyť je dcerou národa balící i nejčirejší zlo do poetických metafor, takže své obavy, podobně jako kdysi Johny Cash, vyjádřila legendární skladbou, která když skončí, všechna slova jsou zbytečná. Jmenuje se Hurt a začíná slovy: „Dnes jsem si ublížil.“  V roce 1996 ji složil Trent Reznor ze skupiny Nine Inch Nails a nesmírnou emoční sílu ji za dunění bubnů Souad dodala zpěvem v arabštině.

Volba kytaristy Justina Adamse představuje výhru na mnoha frontách: jeho hluboký ponor do severoafrické hudby máme dobře na paměti, i to, jak si s ní libuje v kapele Roberta Planta. Vlastně připomíná chameleóna: z rockera se dokáže proměnit v pouštního bluesmana nebo countrymana, a když na to přijde, zvládne i bossa novu nebo křehkou folkovou baladu. Adams sestavil mezinárodní sestavu vynikajících muzikantů, zahrnující francouzskou jazzovou flétnistku Naïssam Jala, a empaticky sledoval zpěvaččino rozpoložení.

Zatímco osobní temné díry dokáže Souad zaplnit poetikou a s rozvodem zůstat mile nad věcí, zděšení z globální politiky a zoufalou bezútěšnost z doby, ve které „šílenství přemohlo rozum“ ji přivádí nejen k ostřejšímu slovníku, vrací dokonce až do mládí, kdy v Alžírsku rebelovala proti režimu s tvrdým rockem. „Nikdo mně nerozumí, nenajde se nikdo, kdo by mě litoval. Snad jen ti, kvůli kterým tenhle život nenávidím. Lidé, kteří mně ubližují. Mé srdce bolí a krvácí a bojím se toho, co přijde. Chtěla bych někam odletět a znovu žít,“ zpívá Souad ve skladbě Twam, jen těžko odmávnutelné, jako zhudebněný výtrysk zuřivosti.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová