Souad Massi: Písně z doby, kdy šílenství přemohlo rozum

Vyjadřuje osobní rozpoložení, do kterého ji uvedl rozvod s manželem, ale také pocity úzkosti ze ztracení ve světě zmítaném ruskou agresí a nástupem autoritářských protofašistů rozsévajících strach, jehož průvodním jevem se stává rasismus a příklon k politickým alternativám postaveným na manipulativní lži. Na oko si proto na obalu přilepila sedmikrásku, symbol velikonočního znovuzrození, a album nazvala po galské bohyni řeky Seiny s mocí uzdravovat.

Nejintenzivnější, nejvroucnější, nejeklektičtější a nejpolitičtější, v podstatě mezník dosavadní kariéry Souad Massi. Tak zní obecný verdikt nad albem natočeným s britským kytaristou Justinem Adamsem. Nejpolitičtější? Jistě, nezapomínejme na zpěvaččinu dávnou přezdívku berberská Joan Baez, připomínku, jak odvážně dokázala Souad v minulosti reagovat na hrozby islámských fundamentalistů, kvůli kterým musel utéct do Francie, a v textech napadat zkorumpované politiky, sexismus, týrání žen, ničení přírody a zhovadilost válek. Nehledě na to, jak vypjaté atmosféře nástupu Islámského státu dokázala čelit albem El Mutakallimun, na němž vzdala poctu arabským básníkům stavějícím proti náboženskému tmářství víru s rozumem. Za politikařením Souad si však nepředstavujte přímé rány na solar, vždyť je dcerou národa balící i nejčirejší zlo do poetických metafor, takže své obavy, podobně jako kdysi Johny Cash, vyjádřila legendární skladbou, která když skončí, všechna slova jsou zbytečná. Jmenuje se Hurt a začíná slovy: „Dnes jsem si ublížil.“  V roce 1996 ji složil Trent Reznor ze skupiny Nine Inch Nails a nesmírnou emoční sílu ji za dunění bubnů Souad dodala zpěvem v arabštině.

Volba kytaristy Justina Adamse představuje výhru na mnoha frontách: jeho hluboký ponor do severoafrické hudby máme dobře na paměti, i to, jak si s ní libuje v kapele Roberta Planta. Vlastně připomíná chameleóna: z rockera se dokáže proměnit v pouštního bluesmana nebo countrymana, a když na to přijde, zvládne i bossa novu nebo křehkou folkovou baladu. Adams sestavil mezinárodní sestavu vynikajících muzikantů, zahrnující francouzskou jazzovou flétnistku Naïssam Jala, a empaticky sledoval zpěvaččino rozpoložení.

Zatímco osobní temné díry dokáže Souad zaplnit poetikou a s rozvodem zůstat mile nad věcí, zděšení z globální politiky a zoufalou bezútěšnost z doby, ve které „šílenství přemohlo rozum“ ji přivádí nejen k ostřejšímu slovníku, vrací dokonce až do mládí, kdy v Alžírsku rebelovala proti režimu s tvrdým rockem. „Nikdo mně nerozumí, nenajde se nikdo, kdo by mě litoval. Snad jen ti, kvůli kterým tenhle život nenávidím. Lidé, kteří mně ubližují. Mé srdce bolí a krvácí a bojím se toho, co přijde. Chtěla bych někam odletět a znovu žít,“ zpívá Souad ve skladbě Twam, jen těžko odmávnutelné, jako zhudebněný výtrysk zuřivosti.